Přeskočit na hlavní obsah

Proč, jak a co vlastně jím

Myslím, že jsem to už několikrát nakousla. Jsem pokus o vegetariána. Pokus kvůli tomu, že jím například máslo a lososa a krevety a taky vejce. Ale jím zdravě. Kromě smažáku, hranolek a sladkých kynutých knedlíku od táty.

Nejíst maso je v módě. To mě ale nezajímá. Mně se chce z masa zvracet. A aby toho nebylo málo, trávím ho sto let a jednu zimu. A to i kuře. Takže ho prostě nejím. Ani šunku. Ta mi zase smrdí. Maso nejím baj vočko od 16. Svou zásadu jsem porušila v těhotenství, kdy mi maso chutnalo. A tak jsem ho jedla. Porodem to však velmi rychle skončilo.

Člověk by se měl řídit svým tělem. Ne trendy. Takže prosím pózy stranou. Jestli vám maso chutná, dejte si ho. A jestli ne, tak ne. Jednoduchá matematika. Žádná vyšší dívčí, že..

Sladkosti. Velké téma. Miluju je. Ale jelikož nechci mít zadnici jako vrata od stodoly, krotím se. Sem tam si něco dám, ale s mírou. Sladké chutě se ale vzdát nechci, neumím a nedokážu. Proto si připravuji různé zdravé alternativy s arašídovým máslem, datlemi, levandulovým sirupem, banánem a tak. Uspokojí mě to až až.

Celkově jsem zastánce zdravého stravování. Nevýhodou je, že to leze do peněz. Ale co, zdraví máme jen jedno. A tak si dopřávám quinou, mandlové mléko, sušená rajčata, bulgur, miso pastu nebo konopné chipsy. Chci vědět co jím a netláskat nesmysly.

Možná, že kdybych byla od přírody hubená, neřeším to. Svoji postavu mám ale totálně vydřenou. Nejsem ten typ, co jí jako mlejn a má vzezření Twiggy. Bohužel. A ono vlastně možná bohudík. Přemýšlím o tom, co jím. I alkohol piju opravdu velmi, velmi málo. Nerada zvracím. A mám nerada fotky s rozmazanou řasenkou a rtěnkou za uchem.

Kolem a kolem, zakládám si na zdravém stravování a budu k tomu vést i své dítě. Možná děti, když změním názor. Každopádně žádné párky, Brumíky a podobné nesmysly.


A jak jíte vy?







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...