Přeskočit na hlavní obsah

Poslouchejte své tělo

To, že je láska nejdůležitější na světě, to víme. A co je kromě čokolády ihned na dalším stupínku? Schopnost naslouchat svému tělu. Co si budeme povídat, je to sakra dřina! :-)

Snažím se to naučit. Naslouchat a poté dělat to, co mi moje tělo říká. Někdy (často) to přepálím a pak se dějí různé věci. Může to být rýma, kašel, špatná nálada, vyrážka - cokoliv, čím mě může tělo varovat. Hele Radmilo, jsi snad hluchá? Nejsem, jen občas neposlouchám..

Můj životní styl je dá se říci zdravý... ovšem ne ve 100 %. Někdy prostě dostanu chuť na smažák (včera), čokoládu (předevčírem) nebo na tzv. líny stav (minulý týden). A tak se prostě nepřemáhám, nevyčítám. To je nejdůležitější. Nevyčítat. Protože když sníte třeba hranolky z Mekáče a ihned po prvním polknutí už vidíte ručičku na váze, která nezadržitelně stoupá, bude to tak. Pokud si ale ty hrany dáte, řeknete si jak to bylo dobrý a že se nic neděje, nepřiberete ani deko. Všechno je v hlavě přátelé..

Jako ne vždy to funguje, co si budeme povídat. Z toho smažáku mám špatný svědomí ještě dnes, když loutám brokolici (je moc dobrá ale). Naše tělo neoblafneme. Ono jíst zdravě a mít to jako za trest, to nefunguje. Nezhubnete ani deko. Musíte to dělat rádi, bavit se, užívat si to a hlavně, se vždy a všude radovat. Smích je přátelé všelék. A tak je to se vším. S únavou, prací, vztahy, láskou. Hlavně vše přiměřeně.




Komentáře

  1. Myslím, že tělo je určitě důležité poslouchat, může nám totiž toho spoustu naznačovat a když jej poslouchat nebudeme, může se to docela dost vymstít i do budoucna. K tomuto by mě zajímalo, jestli jste někdo právě kvůli péči o tělo přešel na přírodní kosmetiku, myslím třeba něco podobného a jak na to reagovalo vaše tělo. Není to velký šok, přejít na to najednou a hned? Podle mě by se mělo začít možná postupně a časem produkty přidávat.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...