Přeskočit na hlavní obsah

Bábovky

Nejprve bych ráda řekla, že nejsem takový ten konvenční čtenář. To, co baví všechny okolo, mě většinou mine - viz Analfabetka (ta mě tedy dost zklamala) nebo cokoli od Nesba (prostě nebaví). Letos k narozeninám jsem od kamarádky dostala knihu Bábovky. Kdyby mi o ní cca 14 před obdarováním nevyprávěla, vůbec bych nevěděla co to je a už vůbec kdo to napsal..




Radka Třeštíková se mi jeví jako docela dobrá spisovatelka. Baví mě její obraty a nesmyslné přechody (jako když něco vyprávíte a vezmete to kolem Aše :D ). To, že se jmenuje Radka, je už jen malé, leč významné plus :-) Bábovky jsou moje prvotina od této dámy. Tak jdeme na to...



Než jsem pochopila, oč tu kráčí, nudila jsem se. Autorka popisuje jakousi Rebeku, která spí s ženatým a zjevně obtloustlým Martinem. Hnedle jsem si říkala, že je mi Martin nesympatický. Leč může, pomlouvá svojí ženu Karolínu a i přes to se k ní stále vrací. Rebeka je takový jouda v ženském provedení - Martina vroucně miluje a čeká nemožné, což se vlastně nakonec k mému údivu stane.

Celá kniha vypráví o 12ženách. Lépe řečeno každou ženu popisuje zvlášť - její život, myšlenky, touhy a strachy. A co je hodně zajímavé, jejich životy se prolínají. Hodně a velmi zajímavě! Kolikrát jsem si řekla "ty vole, dyť to je tenhle". Samotnou mě překvapilo, co všechno se propojilo. Každá kapitola - žena - je tedy vlastně samostatný příběh, ale vlastně taky není. Má něco společného se všema ostatníma. Nejsmutnější na tom ale je, že každý končí špatně a tak nějak zvláštně...vlastně bych řekla, že to ještě nemůže být konec, ale je..

Co mi vadilo nejvíc je to, že je kniha plná pesimismu, lží, podvodů, nevěr, ignorance, lhostejnosti. Ale tak to v životě přece nechodí. Na celých 340 stránkách (cca) jsem se zasmála jen jednou a do teď vím čemu. Ale na druhou stranu, kniha je velmi čtivá, zhltla jsem jí za jedno dopoledne.

Takže za mně dobrý, ale! Málo lásky, něhy, radosti, štěstí...tohle přece nechceme...

Ale povím vám jedno. Byla jsem toho tak plná, že jsem v noci dumala, jestli mám vlastně taky takové životní Bábovky...a jo, asi mám. Jen se smějou a radují se z maličkostí.

Dávám 7 bodů z 10.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...