Přeskočit na hlavní obsah

Romeo, Julie a tma

Jak jsem řekla, hodlám přečíst jednu knihu týdně. Celá tato mise potrvá do Vánoc a pak se uvidí. Mateřská je fajn, teda lépe řečeno opravdu hooodně fajn, ale člověk dementní. Ať chce, nebo ne. Mozkové buňky odumírají než bys řekl švec. A já se nehodlám jednou vrátit mezi lidi jako blahoslavená chudá duchem :D


První knížka v mé výzvě byla ROMEO, JULIE A TMA

Sakra, to byla ale depka. Před těhotenstvím jsem hojně četla literaturu týkající se holocaustu, židovství, války,...Od té doby, co ale obsadila mou dělohu nejrychlejší spermie se vše rázem otočilo. Nemohla jsem se tohoto tématu ani zpovzdálí dotknout..

Nyní už je to lepší, ale stejně tu jsou jisté rezervy. Romeo, Julie a tma není drasťárna, na které jsem byla zvyklá. Je to spíš takové něžnější provedení rokem 1942. I když jak se to vezme...ale rozhodně se nejedná o literaturu pro otrlé jako například Továrna na smrt nebo Pavouci..

Pavel, hlavní hrdina, je mladý kluk, který má za sebou část maturity. Jeví se mi jako moc fajn floutek. Miluje svojí rodinu, je čestný, hodný, milý a odvážný. A proč? Protože se rozhodne pomoci židovské dívce Ester, jejíž rodiče byli odvezeni do Terezína a ona zůstala úplně sama.

"Ubytuje" ji do malé místnosti vedle krejčovské dílny svého otce. Tajně jí nosí jídlo, dělá jí společnost, povídají si a postupem času se do sebe zamilovávají. "Venku" se zatím dějí otřesné věci - vypálení Lidic, atentát na Heidricha,..Pavel to před Ester tají, nechce jí zbytečně děsit..stačí, že on sám je vystrašený jako malý kluk...za schovávání žida hrozí totiž trest smrti..

S Ester se sbližují čím dál tím víc. První polibek, první milování. Bohužel jim osud, ani doba, ve které žijí, nepřejí. V domě, kde se Ester ukrývá se dozvídají o její přítomnosti...Ester se bojí o Pavla, jeho rodinu a rozhodne se z domu odejít...Bohužel jen co vyjde z domu, zastřelí jí němečtí vojáci..
Ester umírá pro Pavla...








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...