Přeskočit na hlavní obsah

Adámkovi je 10 měsíců! Už??

Tramtadadááá, mini Božskému je 10 měsíců. Možná bych měla dát to mini do uvozovek. On je totiž spíš maxi.

Nechápu, jak mu může být 10 měsíců, když se před chvílí narodil. Tenkrát ze mně vylezl, teda spíš byl vyndán, malý tvoreček, který vapadal jako zmenšenina svého otce. Teď to vypadá, jako když se stal incest a měla jsem ho se svým otcem. Říká mu "klone". Bylo li by to možné, zapochybovala bych, zda jsem u početí byla a podezírala bych z onoho aktu Ondru a mého tátu. To však možné není, tudíž se stala genová hříčka.

Malý maxi Božský je opravdu božský. Říká "táta, ezisi, etě, bác, cák a ham" (na to klade velký důraz). Neustále špulí hubičku a dělá tzv. "duck face" a vypadá při tom jak pan starosta (Langr?). Je velmi humorný. Zdá se, že má náturu komédie po své drahé matce, tedy mojí maličkosti.

Leze jako ďábel, tudíž má stále odřená kolena. Štráduje si to okolo nábytku. Sedí jako pán. Dochází na mobilní toaletu Mcqueena. Jde mu to. Tleskám mu, což se mu líbí a tleská si téže. Běda mi ale, když zapomenu jeho wc koutek vynést, to je pak hovno všude...i v puse..

Spí s námi v posteli. I přes moje velké a dramatické protesty má nocleh mezi mnou a Božským seniorem. Celou noc mě drží okolo krku z čehož mám křeč v noze, jelikož neumím spát v kuse celou noc na levém boku. Ale je to tááák roztomilý.  Díky Bohu náš život "dospěláků" neutichl, máme i jiné místnosti , že...:D

No a kolem a kolem jsme tak šťastní, že ho máme. Adámek, Řepánek, Lojzin, Pepin, Adamit, Dydy, Aduška, Adla, prostě náš pan Božský!







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...