Přeskočit na hlavní obsah

Kráva VÁNOČKA!

Jsem ten typ ženy, která si dělá ráda věci po svém a hlavně, SAMA! Ovšem můj včerejší pokus o vánočku mě donutil k požití více domácího likéru, než je mým zvykem. A tak se mi motal jazyk i nohy.

Od rodičů jsem si vykníkala domácí pekárnu po babičce. Je totiž skvělá na těsta. To ano, neobsluhuje li jí nějaký trotl, jako já.

Bylo to asi takto:

  1. Jdu do Penny nakoupit suroviny na vánočku.
  2. Omylem  v Penny ukradnu dvě čokolády, které nebyly na vánočku. Rozumějte, nákup dávám pod kočárek, tudíž jsem tam odložila i dvě hořké čokolády v akci. Kdyby náhodou, pro strýčka příhodu. Když jsem vyndavala nákup u kasy, na čokolády jsem zapomněla a opustila prostor. Mého zločinu jsem si všimla až doma. 
  3. Vyklízím nákup a házím přísady do pekárny.
  4. Zapnu pekárnu. Bohužel ne na program "těsto", nýbrž na program "rychlé pečení". Všimnu si toho po hodině, když je z "těsta" upečená hrudka.
  5. Myju pekárnu, vyhazuji kejdu.
  6. Do pekárny házím přísady. Když zapnu pekárnu, zjistím, po cca 30 minutách, že jsem tam nedala vejce, protože mi došly.
  7. Jdu celá brunátná pro vejce.
  8. Myji pekárnu, vyhazuji kejdu.
  9. Házím přísady do pekárny, zapnu program "TĚSTO".
  10. Po hodně a půl!!! si všimnu, že v nádobě není metla na míchání těsta!
  11. Vyhazuji kejdu, myji pekárnu.
  12. Vložím metlu do nádoby, házím přísady do pekárny, zapnu program těsto.
  13. Konečně se vše vydařilo a já celá olikérovaná dávám upletenou krávu vánočku do trouby. Zapíchala jsem do ní špejle, aby se nerozlezla a potírám  žloutkem.
  14. Kráva vánočka se rozlezla a pohltila špejle.
  15. Je hnusná ale vynikající.
  16. Kráva vánočka kráva!






Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace