Přeskočit na hlavní obsah

Ó ženy ženy!

Nechci aby to znělo povrchně a hloupě, ale všimli jste si, že matky na mateřské dovolené vypadají lépe než ty ostatní? Napadá mě více důvodů, proč je tomu tak...

Zaprvé kafe, málo spánku, dojídání zbytků jídla po dětech, zapomínání na jídlo a neustálý pohyb. No,  nebo jsou to ženy, které o svůj zevnějšek pečují záměrně, hlídají si stravu a není jim lhostejné jestli se manželovi doopravdy líbí - ne pouze zdvořilostně. A poslední skupina žen je kombinace dvou předchozích, do které se řadím i já.

Takže, nikdy mi nebylo jedno, jestli vážím 80 kilo nebo 60. A čím jsem starší, tím raději se líbím. A určitě nejde o nánosy make upu, kožené minisukně, vytuněné pushapky nebo peroxidový vlas nastavený až do pasu. Jde o to být čistá (rozuměj nepoblitá či jinak fekálně znečištěna), voňavá (užitím parfému, nikoli sudokrému či měsíčkové Weledy), nekynout (nemusíte být Olga Šípková, stačí nebýt sběratelkou vyžraného tuku) a mýt si hlavu (vícekrát než jednou měsíčně).

Tento výčet zdá se mi jako lehce dosažitelný. O parfém si můžete napsat Jééééžíškovi, místo buchty si dejte banán a choďte na procházky, kupte si šampon, používejte vodu a buďte milá. 

Když se koukám okolo sebe, maminky s kočárky vypadají krásně. Jsou jako proutky, kdežto ty ženy, které již mají děti odrostlé, na to začínají házet bobek. Myslí si, že mají chotě jistého (ach, kdyby věděly) a raději nežli na procházku sledují nesmyslné seriály s cígem v ruce. Mám opravdu hodně kamarádek, co mají miminka a jedna je hezčí než druhá! Bez nadsázky. Nevím jak po ránu, ale odpoledne už určitě :-)) 

Sakra soudružky, já vím, že tělo má jít do rakve zhuntované, ale to se dá zařídit i jinak :D Jděte si občas zapařit, lokněte božolé, ale choďte na pedikúru!



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...