Přeskočit na hlavní obsah

Jak se dostat po porodu do formy

Hodně z vás si přálo článek o zdravém životním stylu a cvičení. Tak jich napíšeme hnedle víc, abyste se nenudili! A až vám to bude lézt krkem, dejte si čokoládu, bůček a pošlete mě k šípku :-)

Je mi naprosto jasné, že si každý musí najít tu svou cestu a co funguje na jednoho, nemusí platit pro druhého a naopak. Ale jedno vím jistě. Když se nebudete přežírat a budete se zdravě hýbat, prospěje vám to v jakémkoliv věku a stavu :-)

A jak to mám já? Berte mě s rezervou, jelikož já jsem možná až extrém. Jak říká Božský, jsem jako kulomet.

Začneme třeba s mým jídlem...

Půlku svého života (kdy mě přestala krmit a vařit mi má drahá mamička), jím opravdu s rozvahou. Dala jsem vale zvířatům a raději zobu rostlinky :D Ze začátku u mně nehrálo roli přesvědčení, ale fakt, že mi bylo po mase zle a vlastně mi chutnaly akorát buřty na ohni :D Ale teď už je to právě i ono přesvědčení. Když vidím v lístku například "telecí kotletka", ihned vidím, jak matce kravce vraždí nebohého potomka. A ano je to přehnané, o tom žádná, ale je to pro mně stejné, jako by tam bylo "Adámkova kýtička". A podle mého názoru potřebujeme maso jenom na to, aby nám hnilo ve střevech. ALE! Vůbec neodsuzuju masožravce! Každé tělo chce holt něco jiného.

A co pití?

No hele, potom, co jsem přepíjela kluky a šampaňským si podlévala půlky, se mince otočila a mě se chce z lihu vrhat. Takže ne, moc nepiju. A když, tak gin s tonicem a jen maličko, protože je mi pak opět né moc volno.

Cvičení?

Nejzdravější pohyb je chůze! Pokud můžu a mám na to s Adámkem nervy, všude chodím. Pokud má trpělivost přetéká a vím, že by hrozila nějaká erupce, volím automobil. Ale obecně jsem chodec. Zásadně nejezdím výtahem a šlapu schody. To je to nejlepší a vlastně základní, co můžete udělat.

Druhý můj pilíř je jóga. A nemyslete si, že se zpomaleně vlním v jedné pozici a čekám až přijde na návštěvu pan břišní sval. Jógu praktikuji 6x týdně a někdy i dvakrát denně. Mám ráda dynamické a silové pozice. Posiluje se hlavně core a to prostě chceš!
Dvakrát týdně chodím běhat. V průměru 5 km. A k tomu taktéž dva dny v týdnu fitko. Když fitko z nějakého důvodu nestíhám, udělám si ho doma (chcete o tom článek a fota?).
No a do toho zvedám a honím děti po bytě. To je největší sranda.


A jak to se mnou vypadá 4 měsíce po vyvržení Berťocha?







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...