Někdy si říkám, že už zvládám jen hovory o dětech, jejich hovínkách, konzistenci soplíků a podobně. Ale naštěstí mám ještě pud sebezáchovy a často si uprostřed hovoru, nedej bože monologu, řeknu dost.
Člověk, respektive žena - matka, si velmi často myslí, že s příchodem druhého dítěte se z ní stává expert na výchovu a může poučovat kamarádky, které mají dítě jen jedno. Novicky. Sama nesnáším, když mě někdo poučuje, takže se snažím držet hubu. Navíc si ani nemyslím, že by moje výchovné praktiky byly nějak světoborné. A víte proč?
Včera, když jsem na Adámka mluvila zvýšeným tónem, jelikož mi zabodl tužku do hlavy, ke mně přišel a zacpal mi pusu.
Protože se dnes rozhodl, že na kole už nepojede a odložil ho do kaluže. A jelikož to bylo málo, položil tam i sebe. Mít u sebe vodku, dám si.
Protože Adámkovi při čůrání zapomínám držet pinďoura a pak mě celou zkropí.
Protože před ním schovávám sladké a tajně se futruju čokoládou. Ale říkám si, že ta 90% mu stejně nechutná.
No a v neposlední řadě, protože mi haraší, jelikož elektrickou lampičku sfoukávám, v domnění, že je to svíčka. Velmi jsem se divila, že ani po třetím fuku nezhasla.
Takže až vám budu radit, změňte téma :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.