Přeskočit na hlavní obsah

Buďte sama

Myslím si, že pro mnoho žen znamená mateřství něco jako "stopku". To se mi ale nechce zdát. A už vůbec se mi nechce věřit, že to někdo tak opravdu má.

Já si zkrátka stojím za tím, že by měl být člověk v jistém ohledu trošku sobec. Tím chci říct, nedávat do pozadí sama sebe. 

Být mámou je bezpochyby velká změna. To nepopírám. Ovšem dost nesouhlasím s tím, abychom my, matky, žily jen a jen pro naše děti. Pokud by mě teď chtěl někdo chytit za slovíčko, ráda bych to ještě dovysvětlila. Nejde ani v nejmenším o to usurpovat svoje děti, zanedbávat je, nedávat jim najevo lásku, nehrát si, netrávit spolu čas. Nejde ani o to, jestli máte nebo nemáte hlídací babičky. Jde o nastavení.

Nemusíte jezdit na Wellness víkendy několikrát do roka, není nutné být celý den sama. Přátelé, tady jde o hodiny. Jít si na hodinu zacvičit, dát si v klidu kávu, sníst oběd, čumět do zdi, zajít si občas na kosmetiku či masáž. Není nic špatného na tom zaplatit si na těch pár okamžiků chůvu na vození kočárku, není divné, když hlídá manžel, není nadstandard požádat babičky o pomoc.

Matky jsou jen lidi a potřebují mít svůj čas. Jak řekl Dušek "Děti máme jen vypůjčené". Co potom, až odejdou? Co až zjistíme, že nemáme vlastně žádné zájmy, koníčky? Pak bude asi depka, stres a úzkost. A to já nechci.

Pro někoho jsem sobec, pro někoho žijící člověk. Své děti miluju, ale mám ráda i sama sebe. Jsem ráda sama, bez nich.  A jsem ráda v jejich obětí. A tomu se říká rovnováha.

Takže choďte cvičit, do divadel, na koncerty, bavte se a žijte. S dětmi, ale i sama.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...