Přeskočit na hlavní obsah

Stačilo by!

Tak jo, zplodit dítě na Silvestra, to je už samo o sobě velká prča. Obzvláště pak, když jste DOST ovínění. Ale takové následky? Tak to som naozaj nečekal..

Nebudu vám sem opět zas a znovu vypisovat, že náš blonďatý anděl žhne plameny pekelné :D Ale ráda bych vám vyprávěla další příhodu, která vskutku není smyšlená...

Mohl to být den jako kterýkoliv jiný...

Třicátý duben 2019 mi přinesl jedno poprvé. Musím říci, že bych se bez toho velmi ráda obešla. Moje sexuální poprvé, tenkrát ve stanu na "Mácháčí", taky nebylo dechberoucí, ale tento zážitek jsem si mohla odpustit.

Nuže k věci...

Podotýkám, že předchozí den lilo jako z konve, tudíž bylo hřiště v Kluku opravdu blátivé. Toho fištrón Bertík využil. S jiskrou v oku si uvědomil, že má na nohou gumáky, tudíž se jal objevovat terén a hledat kaluž. Ihned jsem jeho plán zmerčila.

Bertík zahlédl jednu obří - čekali jste něco jiného? V mých očích byla asi osmimetrová...:D 
Okamžitě ostřehbitě jsem nastartovala svou vrtuli v zadnici (která mi narostla po druhém porodu :D) a běžela za ním. Už už jsem ho držela za límec, kdežto v tom mi pod nohou podjelo bahno a já jsem v celé své délce, do té největší kaluže na světě, zaplula! Udržela jsem nad hladinou jen své mikádo. Bertík dopadl na mou hruď, takže z toho vyvázl velmi light - měl mokré jen ponožky a tepláky.

Já jsem na tom byla o něco hůře (viz foto).



Nasedla jsem tedy do vozu, doma vyndala kusy bahna z kalhotek a jakoby nic jsem se vrátila na místo činu :D

Áve Albert 

Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace