Přeskočit na hlavní obsah

Tak pojď, jdeme se pohádat!

Partnesrké soužití je výzva. Co myslíte? A my, i když máme s Ondrou, řekla bych až divně báječný vztah, podléháme klasickým rozepřím a nešvarům :-)

Když se rozhlédnu okolo sebe, vidím samé vztahy. Každý z nás je v nějakém vztahu k někomu. Buď je to milenec, ex partner, manžel, přítel, budoucí přítel, budoucí nabíječ, kamarád do deště (do postele) a tak dále a tak dále. Nic se mi nejeví jako špatně, jen mě baví to pozorovat.

Svůj protějšek jsme si vybrali z nějakého důvodu. Já jsem byla třeba na první dobrou okouzlená (velmi povrchně) tím, jak Ondra vypadá. Prostě můj typ na entou. Teď, mě víc než jeho černé kadeře okouzluje jeho pohled na život. To, jak je vnímavý, citlivý, jak dokáže pracovat se svým vědomím, nepodléhá sračkoidním myšlenkám a je zkrátka napojen. To, že si stále myslí, že sklad ponožek je v rohu místnosti, to opomíjím :-)

A čím vás okouzlil partner? Vlasy, oči, chemie, intelekt nebo sexy mozek? :D 

Letos spolu budeme 14 let - s jednou roční pauzou, kterou ale přecházím, protože jsme se velmi intenzivně vídali i během ní. A jsem si stroprocentně jistá, že náš vztah nebyl nikdy lepší. Na všech rovinách. Jasně, dokážeme se zhádat, ale čím dál tím méně a čím dál tím vášnivěji. Já jsem introvertní italka a Ondra "hrdý budžes". Ráda gestikuluju, jsem teatrální, urazím se a když se Ondra zeptá co je, odpovím jako klasická žena "nic". A ještě si div nedupnu. Za to Ondřej mlčí, popřípadě odchází. A já, abych se pak hádala sama nebo co...

Postupem času se ze mě stal ras na pořádek. Zkrátka mám ráda uklizeno. I když jsem eko bio Lesana, miluju vůni všech dezinfekčních prostředků, div bych si v nich nedala lázeň. Šůrování pro mě není povinnost, ale relax. Diana Kobzanová pochopí.

Ondra, který byl vychováván v téměř sterilní domácnosti, miluje uklizenou kuchyň a a lednici. Zbytek může být jako po výbuchu. Zase na jeho obhajobu, vždy mi se vším pomůže a nikdy neremcá.

A jaké jsou důvody našich hádek? Navěšené práslo na židli (jeho prádlo na jídelní židli), špinavé ponožky v rohu místnosti nebo špinavé nádobí vedle dřezu, i když je myčka prázdná. Super ale je, že naše hádky končívají vesele. Ondra to rozsekne nějkým moudrem, čímž si myslím, že už kandiduje na post Buddhy, já se začnu smát a on mě plácne po zadku.

A já si myslím, že hádky jsou potřeba, pročistí vzduch. Co vy a vaše rodinné nešvary? Jak je řešíte?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...