Přeskočit na hlavní obsah

Co je moc, to už je příliš...

Hledat pozitiva je snadné v době, kdy se nic radikálního neděje. Hledat pozitiva v době, kdy jsou lidi sjetý systémem, je těžší. Ale pojďme to zkusit...

Je to takový návrat ke kořenům. Už dlouho jsme všichni potřebovali nějakou takovouhle facku. Utrácíme peníze za nesmysly místo toho, abychom si oblíkli tepláky a šli běhat po lese. Chodíme utrácet peníze do restaurací a doma hromadíme jídlo, které pak vyhazujeme. Kupujeme si stopadesáté třetí tričko, protože na něj dala "boží" blogerka "neodolatelný" slevový kód, místo toho, abychom si vzali to dvacáté, které nám už dva roky leží ve skříni. Okupujeme herny, zábavní parky, srsáme kafe za 166, protože je přece se Starbucksu a na kelímek nám napíšou naše jméno. A tomu všemu učíme nevědomky naše děti, pro které je normální, že mají plný pokojíček hraček, se kterými si nehrají a znají nazpamět televizní reklamy.

Tak teď, teď máme příležitost projít se v parku, házet kamínky do řeky, běhat do kopců, stavět domečky v lese, skákat v kalužích a vypnout televizi. Číst si večer knížku, poslouchat hudbu, povídat si, koukat z okna, spát a vnímat přítomný okmažik.

Neberte současnou situaci jako trest, ale jako dar. Návrat ke kořenům, zamyšlení se nad sebou samým. Sakra, vždyť je to super. A když dodje toaleťák ve všech regálech? Ještě existují lopuchy a jsou na nich přece berušky :-)

Pojďme přestat kupovat nesmyslné zásoby a radši si pořádně prohlédněme naši spíž, lednici a mrazák. Zjistíte, že máte minimálně 3 týdny co jíst. Brambory se dají jíst na loupačku, na sladko jako placky, na slano jako bramborák. Z cibule uděláte perfektní polévku, z jablek štrůdl. Nepotřebujete hovězí první jakosti nebo šunku od řezníka z bio framy. Skromnost a zdravý selský rozum by se hodil.

Já učím svoje děti, že sny a přání se plní. Učím svoje děti, že negativita nikdy nikomu nepomohla. Učím svoje děti, ať mají svoji bublinu a do ní nepustí nic a nikoho. Učím svoje děti, že zvířata klidně můžou mluvit když chtějí a že duha je most pro jednorožce. Veděli jste to? :-)

Až vás zase popadne panika, v klidu si sedněte, nalijte víno, nebo snězte čokoládu, zhluboka se nadechněte a buďte šťastni, že máte možnost jen být!




Komentáře

  1. The Casino App Download For Android | JtmHub
    Download 세종특별자치 출장샵 The Casino App 서울특별 출장안마 APK 안성 출장마사지 - The Best Mobile 오산 출장샵 Casino App For Android, 2021. If you want to gamble with a real 거제 출장안마 money casino you need to download the app on

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...