Přeskočit na hlavní obsah

Tak se zase uklidníme...

Pojďme místo sdílení každého příspěvku na Seznamu, místo tlumočení každé zprávy z televize, místo bědování nad životem sdílet to hezké, co se nám v životě děje. Svět si tvoříme myšlenkama!!! Co říkáme, na co byť jen na moment pomyslíme, co sdílíme a komentujeme na sociálních sítích, to si přitahujeme.

Nechci současnou situaci zlehčovat, ale když budeme systém podporovat, budeme ho žít. Nesledujte negativní věci, zaměřte se na ty pozitivní. Vždyť každý den toho přináší tolik! Například moje děti dnes s obrovskou radostí skákaly v kaluži. Kluci měli vodu až v trenkách a bahno až za ušima, ale oni byli šťastní!!! A v tu chvíli jsem neměla potřebu myslet na to, jestli mám doma čtyřicátoudruhou hladkou mouku, jestli mám ještě v kabelce antibakteriální gel nebo jestli si stihnu poslechnout další novinky ze světa "onohoviru". Ne! Já jsem byla šťastná, že mám dva malé kluky, kteří mě obejmou a beze slov dají najevo lásku. Proč pořád mluvíme jen o tom špatném?

Svět je krásné místo pro život! Je! Vidíme a cítíme slunce, slyšíme bubnovat kapky deště, můžeme pozorovat květiny, zvířata, řeky, moře a místo toho, abysme si všímali všech těch báječných věcí, hltáme každý žblemc pana Andrejky, věříme všemu, co nám systém podsouvá, posilujeme svůj strach. Ale co když je všechno jinak?

Nesdílejte další oběti viru, nemluvte o tom s každým koho potkáte a vlastně si z toho nedělejte ani srandu. ŽIJTE SVŮJ ŽIVOT! A tím nechci říct, abysme byli lhostejní, ale tím, že budeme šířit rozšířené, si přitahujeme do života to, co nechceme. Dává vám to smysl? Mě obrovskej.

Už roky nesleduju žádný "televizní noviny", nezajímají mě novinky.cz. A proč? Protože nám řeknou 40 negativních zpráv a nakonec nám zavřou hubu tím, že se narodila v Horní Dolní dvě krásná strakatá koťátka. Zamysleli jste se nad tím, proč to není obráceně? Není to tím, že by nebyly dobré zprávy. Je to tím, že jsme jen figurky a když dovolíme, aby s námi bylo posouváno, tak bude.

Vše se děje z nějakého důvodu. Berme to jako výzvu a buďme vděčni za to, co máme.

Víte co, pojďte teď na sociálních sítích sdílet jen pozitivní věci! Je jich mraky! 



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...