Přeskočit na hlavní obsah

Pošlete váhu k šípku!

Jelikož jsem klasická žena a ještě ke všemu jsem nebývala moc sebevědomá, celý můj život se točil okolo jídla, váhy a těsných kalhot..

Jako malá jsem byla samá ruka, samá noha - jak říkal můj milovaný děda. Na základce vše dobrý a na střední jsem se začala dosti "zateplovat". Pamatuju si, že ve čtvrťáku jsem vážila 71 kilo. Necvičila jsem, takže to nebylo zpevněných 71 kilo. Madla lásky byla větší než pavlač a já jsem si dál jedla propečené rohlíky od Hankovce...

Něco se ale změnilo a jakmile jsem přičichla k józe, zcela "náhodou" se začala měnit i má strava. Nenutila jsem se do toho, šlo to ruku v ruce...Nicméně jsem se pořád vážila a byla jsem dost v depce, protože 68 nebylo moje vysněné číslo. A tak jsem měla různá období. Jedla jsem pravidelně, málo, skoro vůbec, jen večer, jen ráno a nic nějak nefungovalo. Proč? Protože jsem měla místo hlavy kalkulačku a v zrcadle jsem si viděla jako dělová koule..

Jo, možná můžete namítnout - vždyť jsi hubená, co blbneš! Jo, jsem a taky už ten problém nemám! Vyhodila jsem totiž baterky z váhy. 

Moje tělo zažilo různé etapy. Moje nejnižší váha v dospělosti byla 53 kilo, nejvyšší pak 79,5. Rozmezí je celkem velké. A teď, s odstupem času vím, že jsem měla v hlavě jasnej blok. Nelíbila jsem se sama sobě, připadala jsem si tlustá a vedomně jsem přibírala i ze vzduchu. Když jsem si ale vše urovnala, je to tak, jak má být. Nemám ponětí, kolik vážím - můj metr jsou džíny, které buď tlačí a nebo padají. Nic víc. 

79,5 kilo jsem vážila v den porodu Adámka. 53 přesně půl roku po jeho porodu. Ale až teď, co jsem našla rovnováhu v životě, mám ji i ve svém těle. Kašlu na pravidla, jen poslouchám svoje tělo. Jím dvakrát až třikrát za den. Nesnídám - první jídlo mám až kolem 12 dopoledne. Jedu přerušované půsty, piju celer a kefír, nejím maso, miluju hořkou čokoládu, prolévám se bylinkama, chroupu ořechy, zamilovala jsem si kafe. A přesně tohle mé tělo chce. 

Rovnováha je cesta ke štěstí. Od té doby, co dělám sport z lásky a ne z povinnosti, je to na mém těle vidět. A od té doby, co poslouchám sama sebe, se mi snadněji žije.

Holky, pošlete váhu do prdele!








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PAN JÁTRO A SLEČNA ŽLUČNÍK :-)

Játra a žlučník jsou kamarádi na život a na smrt, ba co více, jsou to životní partneři :-)  K čemu máme v těle játra? Játra váží cca 1,5kg, jsou hnědočervená a mají dva laloky. Plní přes 500 různých funkcí ( opravdu, nekecám :-) a dokáží regenerovat svou tkáň. Játra hromadí krev, v níž jsou obsaženy minerály, vitamíny a ostatní živiny. Všechna krev ze žaludku a vnitřností protéká játry a přijímá živiny. Játra absorbují a ukládají tuky, cukry, bílkoviny z naší stravy, které se pak v těle přemění na energii nebo se schovají do zásoby. Bílkoviny jsou štěpeny na aminokyseliny. Játra vyrábějí žluč, která se ukládá ve žlučníku. Jelikož filtrují krev, tak odstraňují jedy, toxiny, drogy, chemikálie z těla a štěpí je, aby mohly být vyloučeny.  A s čím se vytáhne žlučník ? Ve žlučníku se hromadí žluč vyrobená játry. Žluč štěpí tuky v potravě. Žluč také podporuje peristaltiku tlustého střeva.  Co když to nefunguje tak, jak má? Fyzické projevy  – nevolnost, zvracení,

Mladé ženy si neholí stehna?!

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu

Dopis mému budoucímu "JÁ"

Ahoj Radu (vím, že se necítíš dobře v oslovení Radko, tak píšu "Radu"), pamatuješ, jak jsi byla skeptická a nedůvěřivá sama k sobě? Jak jsi nevěřila ve svůj vlastní úspěch a hodnoty? Vzpomínáš na to, jak jsi věřila řečem okolí? Jak jsi nebyla sama sebou? Jen jsi se škatulkovala a chtěla být nejlepší. A vidíš? Vidíš, jak daleko jsi to dotáhla? Te už se cítíš být opravdu ženou - jak uvnitř, tak navenek. Odložila jsi toho kluka do pozadí a dovoluješ si být krásná. Protože ty jsi. A jsi taky moc zajímavá. Každá žena, bytost je. Našla jsi se v psaní. Dovolila jsi prostoupit svoji přirozenost navenek skrze psané slovo. Už nemáš potřebu být přede všemi hezká. Umíš říci "ne". Víš, že okolí se prostřednictvím tebe jen zrcadlí. A hodně se ti ulevilo viď? Víc a víc věříš v sílu lásky a umíš žít okamžikem. Jsi sama sobě největším učitelem, přítelem a láskou. Víš, že nemusíš nikomu nic dokazovat. Umíš žít naplno a opravdově dýchat. Ale byla to cesta, viď? Nestydíš se z