Zápisník jedné Radky

Včera se mi stala velmi zvláštní věc, která ve mně vyvolala dávno prožité pocity. Myslela jsem si, že už to mám za sebou. Ale omyl. Za sebou to mám až teď. Až teď jsem pochopila... Jako každé ráno jsem šla na vlak. Denní rutina. Na nástupišti jsem najednou spatřila známou tvář. V prvním okamžiku se mi na moment zatmělo před očima a cítila jsem se jako v mrákotách. Na povrch se vyrojil obrovský smutek a slzy zaplavily moje oči. Jako by to bylo včera, co mi řekli, že dědeček umřel. Utekla jsem ze školy a nemohla přestat plakat. Nebyl to jenom otec mojí mamky. Byla to spřízněná duše, která vždy věděla, co ta moje dětská osobnost potřebuje. Už to bude snad 10 let. Přesně nevím. Nepočítám. Po pár vteřinách mi došlo, že ten pán kterého vidím, není můj milovaný děda. Byl to jeho bratr. Několik let jsem ho neviděla a nemohla jsem uvěřit, jak moc se mu podobá.První myšlenka, která mě napadla byla, že se mu musím vyhnout - aby mě neviděl. Ihned jsem změnila názor. Nakonec mi to nepřišlo jako

O tom, že miluju víkendy není pochyb. Na druhou stranu, kdo by neměl. A víte co je na nic nejlepší? Ty rána! S Ondrou vstaneme, obložíme si stůl vším co doma máme i nemáme a hodujeme. Třeba hodinu i víc. Někdy jen tak mlčíme, někdy tlacháme blbosti, občas se pošťuchujeme, ale hlavně - užíváme si společné chvíle. V týdnu na tyto okamžiky není čas. Každý se rozejdeme do své práce a těšíme se na večer, až se po celém dnu potkáme doma. Mimo to, jsem asi vítací typ :-)) strašně ráda se vítám. Je to taková chvilková radost, která mi vždycky vykouzlí úsměv na rtech. A naše víkendové nacpávání pupíčků bych nevyměnila za nic na světě. Ani za pytel dukátů :-) Jsou to chvilky něhy, lásky a kouzla přítomného okamžiku :-) A vy? snídáte?:-) PS: Jak je možné někoho po 9 letech milovat tak moc, jako tenkrát, při první puse? :-)

Před více než půl rokem jsem začali s přítelem okupovat krásný, nový, podkrovní byt. K našemu hnízdečku náleží i pidi midi zahrádečka ( lépe řečeno rozkošná ohrádka). To nevadí. Je naše. Je krásná. Máme jí rádi. Jelikož ani já, ani můj skoro muž nejsme ani trochu " Béďa Trávníček", rozhodli jsme se, že své pěstitelské schopnosti omezíme na výsadbu bylin. Při mém výběru pro nové obyvatele naší přírodní plochy byl heřmánek. Je to můj velmi dobrý přítel. Známe se asi 20 let ( bože, už jsem stará dáma! :-). Babička mi ho vařila v případech churavosti, maminka mi ho dávala na oči ve chvilkách únavy, sbírala jsem ho s dědečkem na lukách a radovala se z jeho krásy ve váze. Naše láska nám zůstala až do současnosti. Heřmánkem si každý večer myju obličej, kloktám ho, když mě škrábe v krku, smývám si sním vlasy, piju ho když je ouvej.  Heřmánek pozná každé malé dítě. Nejen podle krásného vzhledu, ale hlavě podle omamné a nezaměnitelné vůně. Jedná se o jednoletou bylinku, která d

Dlouho očekávaný příchod jara je tu.  Nemohla jsem se ho dočkat. Od listopadu čekám, kdy se pan tajemný objeví. Listopad utekl a nic se nezměnilo. Ba naopak. Přituhlo. Prosinec jsem přežila jen z jednoho důvodu - byly Vánoce. Leden se táhl jako smrad. Únor se dal, protože je krátký. V březnu jsem málem umrzla. Duben dělal zprvu drahoty, ale přírodní zákony vyhrály nad tvrdohlavostí. Tradáááá Je to tady. Vdechuju jarní atmosféru, pražím se na slunci, očichávám květeny a mám kýchavý záchvat :D Nechápu jediný důvod, proč mi to to rostlinstvo dělá. Měla jsem z něj takovou radost! Nemohla jsem se dočkat, toho času, kdy si natrhám narcisky do vázy :-)  Občas při výšlapu do přírody frkám, prskám, rozmrkávám potoky slz. Ale mně to nevadí. A víte proč? Protože je jaro. Cokoli je lepší než děda mráz... V minulém životě jsem byla asi sluneční paprsek, nebo manželka lucifera. Pro trochu tepla šla bych světa kraj. V zimě jsem celá rozpraskaná, bílá až fialová, neprokrvují

Moje milá babička mě obdarovala rostlinkami Aloe vera. Měla jsem radost už jen z toho, že potřebují minimální péči a krásně rostou. Zalít 1x za 10 dní, slunné místo a úspěch je zaručen. Tato pichlavá rostlinka patří do kategorie léčivek. Obsahuje přes 200 aktivních látek prospěšné pro člověka. Obsahuje aminokyseliny, enzymy, polysacharidy, minerální látky a antioxidanty. Slupka listů Aloe obsahuje latex, který vyniká hořkou chutí. Tato část rostliny se nedoporučuje ani k zevnímu ani k vnitřnímu užívání - působí dráždivě. Druhá složka listů je o mnoho důležitější - obsahuje gelovou tekutinu, ve které jsou ty nejcennější látky! SIRUP Z ALOE VERA Budeme potřebovat gel z vnitřní části listu - list rozřízneme na půl a lžičkou vydlabeme gel. Potřebné množství je cca 10 listů. Gel rozmixujeme na hladkou kaši a dáme vařit spolu s 50 g třtinového cukru a 50 g sirupu z agáve. Vaříme cca 30-40 min. Po vychladnutí slijeme do uzavíratelné skleněné nádoby a uchováváme v lednici. Trvanlivost

O víkendu se konala veliká sláva. Moje drahá maceška slavila 2x 25 let :-) Rozhodla jsem se, že odhodím své zásady zdravé stravy v dál a dám se - stejně jako pes s kočičkou- do pečení dortu. Byla to opravdová výzva. Většinou kuchtím na bázi zdravého životného stylu, ale jelikož je má maminka klasická česká žena, milující vyloženě nezdravé potraviny, řekla jsem si, že s ovesným muffinem neuspěju. Výzva přijata, hurá do akce. A jaká byla cílová stanice? ČOKOLÁDOVÝ DORT S MANDLOVÝM KRÉMEM! Je pravda, že si nekladu malé cíle. Ani v životě, ani v pečení. Jdeme na to... 3 h plné nervů a občasných nadávek se spustily. Tik, ťak, tik, ťak.. Rozpustit čokoládu ve vodní lázni - to šlo hladce. Pohoda - říkám si. Tento zmíněný stav klidu skončil, když došlo na šlehání másla s cukrem - jako správná blondýna jsem zapomněla zapojit mozkové závity. Zvolila jsem na šlehání velmi nepraktickou mísu, tudíž poměrně velké množství obsahu skončilo na kuchyňských dlaždičkách. První záchvat vzteku s