Zápisník jedné Radky

Známe to všichni. Ženy i muži. Ať už na Marsu či na Venuši, tlachy, žvásty, drby se staly součástí našich životů. A my to máme rádi! Muži jdou na pivo, kde si přitakávají, porovnávají svaly, počítají množství žen, které navštívilo jejich lože, poplácávají se po ramenou jací jsou to borci. Ženy usrsávají slavnostní božolé z místní vinotéky a na počest této příležitosti proberou možné i nemožné. Zhodnotí si vlasy, plochá břicha, nástrahy které skýtají prováděné galeje v domácnosti, či nemožné šaty sousedky Jarušky Novákové. Já osobně tyto dýchánky miluji! dovolím si tvrdit, že mám přítelkyně, které se mnou táhnou za jeden provaz. Ráda tokám o nesmyslech. Je to krásná relaxace. Vypnu mozek a zapnu ho až další den v pracovním procesu ( tedy občas). Ku příkladu včerejší večer byl jeden z takových večerů. Bivakovaly jsme u té nejhlučnější z nás. Terka je osobnost každým coulem, o tom není pochyb. Co na srdci to na jazyku. A to my máme rády. Každou z nás vždy obohatí polibkem a pohledem n

Ano, nemožné se stalo skutečným. Po 9 letech se můj milý rozhodl, že dozrál do stádia zásnub. Jinými slovy dospěl v plnohodnotného muže a byl schopen přijmout statut manžela. Mylně jsem se domnívala, že předstoupím k oltáři jakožto stará a ztrouchnivělá dáma v letech. Naštěstí se mé domněnky nevyplnily a můj den "D" se nachýlí příští rok v září. A jak to celé probíhalo? Byl 1. červenec, lásky čas. Respektive byl den mých narozenin. Pan Božský neustále hrozil tím, že dostanu nugátovou bonboniéru a pugét růží z Tesca. Nebrala jsem to jako vtip, nýbrž jako holý fakt. Ale pěkně popořádku. Ten slavný den jsme se chystali na wellness výpravu do Mariánských Lázní. Byla jsem jako na trní, jelikož se jednalo o dovolenku po dvou letech. Konečně. Opustíme byt, okoukané město a hurá vstříc novým zítřkům. Blahopřání jsem čekala v brzkých ranních hodinách, jelikož poté byla započata naše cesta. Nestalo se tak. Ani slovní přání, podání ruky, letmý polibek. Prostě nic. A to bylo něco na

Ano. I já, věčná "zdravovýživistka", "dietářka", "zapřísáhlá rostlinkožroutka" trpím na neukojitelné chutě.  Rady, tipy a triky jako jsou - dejte si žvýkačku, vyčistěte si zuby, napijte se - jsou fajn, ale když chce hlava mlsat, finty "fň" jí neukojí. Jistě to znáte. A tak jsem se rozhodla, že nejlepší je férový přístup. Jde o to poslouchat své tělo a když si řekne o nepravidelnou dávku emocí v podobě tyčinky Mars, vyhovět mu. Ale bez výčitek. To je totiž úžasné zjištění. Pokud si jednou za čas ( ne několikrát denně) dopřejete nějakou tu nezdravou mlsotu a to ještě s radostí a úsměvem, nepřiberete ani deko! Ale radost a štěstí musí být opravdové. Žádné pózy, to vaše tělo totiž pozná. Nejedná se o nějakého joudu z Horní Dolní. Vaše tělo je unikátní systém, které tvoří jedinečný celek, proto se ho nepokoušejte oblafnout. Nemá to cenu! Pokud hřešíte v doprovodu výčitek, věřte tomu či ne, zanedlouho budete dělová koule.  Jestliže s

Máslo. Kdo by neměl rád máslo. Ať už se jedná o to kravské, arašídové, lískooříškové a nebo třeba mandlové. Já si bez něj svůj život dovedu jen těžko představit. Nesnáším margaríny. ať jsou zdravé či nikoliv, nepozřu je. Zdají se mi jako velmi slabá náhražka něčeho, co je opravdu dobré. Poměrně nedávno proběhlo první seznámení s mandlovým máslem. Zpočátku jsem byla velmi nedůvěřivá a chovala jsem se odměřeně. I když mandle miluji v jakékoli formě, nebyla jsem si jistá, že máslo bude něco extra. Ale chyba lávky. Jedna lžička a mé srdce vzplanulo. Máslová konzistence se podobá tomu arašídovému a vlastně i vzhled, respektive barva. Vyrábí se z pražených mandlí, které procesem opékání přirozeně zesládnou. Do másla se občas přidává troška hrubozrnné soli, což navodí nezaměnitelnou sladko - slanou chuť. Mandle obsahují kolem 50% zdravého tuku ( není třeba se ho bát), 20 - 25% bílkovin ( pro trávožrouty super náhražka mrtvé zvěře), 10 % sacharidů,  vápník, hořčík, železo, špetku fosforu,