Ano, nemožné se stalo skutečným. Po 9 letech se můj milý rozhodl, že dozrál do stádia zásnub. Jinými slovy dospěl v plnohodnotného muže a byl schopen přijmout statut manžela. Mylně jsem se domnívala, že předstoupím k oltáři jakožto stará a ztrouchnivělá dáma v letech. Naštěstí se mé domněnky nevyplnily a můj den "D" se nachýlí příští rok v září.
A jak to celé probíhalo?
Byl 1. červenec, lásky čas. Respektive byl den mých narozenin. Pan Božský neustále hrozil tím, že dostanu nugátovou bonboniéru a pugét růží z Tesca. Nebrala jsem to jako vtip, nýbrž jako holý fakt. Ale pěkně popořádku. Ten slavný den jsme se chystali na wellness výpravu do Mariánských Lázní. Byla jsem jako na trní, jelikož se jednalo o dovolenku po dvou letech. Konečně. Opustíme byt, okoukané město a hurá vstříc novým zítřkům. Blahopřání jsem čekala v brzkých ranních hodinách, jelikož poté byla započata naše cesta. Nestalo se tak. Ani slovní přání, podání ruky, letmý polibek. Prostě nic. A to bylo něco na mě. Nenápadně jsem nafoukla pusu a šla jsem se urazit. Můj drahý si toho naštěstí v návalu cestovní horečky nevšiml.
A tak jsme vyjeli..
Cesta trvala "krásné" čtyři hodiny. Mouchy padaly vedrem k zemi a my, v autě bez klimatizace, jakbysmet! Můj vnitřní vztek gradoval. Zapřisáhla jsem se ale, že odložím svůj vztek na náš návrat a jala jsem se radovat z dovolené. Rázem se mi vytvořil úsměv na tváři, který jsem ocenila nejen já, ale i můj budoucí muž. Po příjezdu na místo činu následovala ubikace, rychlovka v koupelně a vydatná večeře. Hezký začátek - pomyslela jsem si.
Zásnubní akt se přiblížil..
Po večeři jsem byla vyzvána k procházce podél městské promenády. Při té příležitosti jsme se posilnili pár Long Island Tea, které odbouraly veškeré zábrany. Po " čaji o páté" jsme zavítali ke zpívající fontáně, která pěla jako o život. Musím zcela vážně podotknout, že to byla nádherná romantika. Můj milý mě držel za pasem a užívali jsme si jeden druhého. Kouzlo okamžiku bylo prostě nepopsatelné...
Když tu najednou..
Poklekl. Zalekla jsem se, že se mu po náloži alkoholu přitížilo, a tak jsem ho vyzvala k navrácení polohy do stoje. Neposlechl. Díky Bohu! V tuto chvíli jsem si uvědomila, jak moc ho miluju. Jsem vděčná, že jsem toho kluka s dolíčky tenkrát ulovila! Řekl mi krásná slova, která si nechám jen pro sebe, ale při vzpomínce pláču dojetím ještě dnes.
A co dál?
Slova byla zbytečná. V zápalu vášně jsem panu Božskému věnovala grandiózní polibek a dusivé obětí. Od té doby máme líbánky, které doufám nikdy neskončí! :-)
A jak to celé probíhalo?
Byl 1. červenec, lásky čas. Respektive byl den mých narozenin. Pan Božský neustále hrozil tím, že dostanu nugátovou bonboniéru a pugét růží z Tesca. Nebrala jsem to jako vtip, nýbrž jako holý fakt. Ale pěkně popořádku. Ten slavný den jsme se chystali na wellness výpravu do Mariánských Lázní. Byla jsem jako na trní, jelikož se jednalo o dovolenku po dvou letech. Konečně. Opustíme byt, okoukané město a hurá vstříc novým zítřkům. Blahopřání jsem čekala v brzkých ranních hodinách, jelikož poté byla započata naše cesta. Nestalo se tak. Ani slovní přání, podání ruky, letmý polibek. Prostě nic. A to bylo něco na mě. Nenápadně jsem nafoukla pusu a šla jsem se urazit. Můj drahý si toho naštěstí v návalu cestovní horečky nevšiml.
A tak jsme vyjeli..
Cesta trvala "krásné" čtyři hodiny. Mouchy padaly vedrem k zemi a my, v autě bez klimatizace, jakbysmet! Můj vnitřní vztek gradoval. Zapřisáhla jsem se ale, že odložím svůj vztek na náš návrat a jala jsem se radovat z dovolené. Rázem se mi vytvořil úsměv na tváři, který jsem ocenila nejen já, ale i můj budoucí muž. Po příjezdu na místo činu následovala ubikace, rychlovka v koupelně a vydatná večeře. Hezký začátek - pomyslela jsem si.
Zásnubní akt se přiblížil..
Po večeři jsem byla vyzvána k procházce podél městské promenády. Při té příležitosti jsme se posilnili pár Long Island Tea, které odbouraly veškeré zábrany. Po " čaji o páté" jsme zavítali ke zpívající fontáně, která pěla jako o život. Musím zcela vážně podotknout, že to byla nádherná romantika. Můj milý mě držel za pasem a užívali jsme si jeden druhého. Kouzlo okamžiku bylo prostě nepopsatelné...
Když tu najednou..
Poklekl. Zalekla jsem se, že se mu po náloži alkoholu přitížilo, a tak jsem ho vyzvala k navrácení polohy do stoje. Neposlechl. Díky Bohu! V tuto chvíli jsem si uvědomila, jak moc ho miluju. Jsem vděčná, že jsem toho kluka s dolíčky tenkrát ulovila! Řekl mi krásná slova, která si nechám jen pro sebe, ale při vzpomínce pláču dojetím ještě dnes.
A co dál?
Slova byla zbytečná. V zápalu vášně jsem panu Božskému věnovala grandiózní polibek a dusivé obětí. Od té doby máme líbánky, které doufám nikdy neskončí! :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.