Zápisník jedné Radky

Rozhodně nejsem feministka a ani se jí nehodlám stát. Ráda bych vám jen představila svůj pohled na obyvatele Marsu. Možná jsem ještě poměrně mladá kukuřice, ovšem v těchto věcech mám jasno. Kdo jsou muži? Údajně prý páni tvorstva . S tím si dovolím nesouhlasit. Kdyby Eva neukázala Adamovi kouzlo ženského klína , vymřeli bychom po přeslici. Takže si dovolím oponovat knize svaté, Bibli. Samozřejmě ani bez mužů by nebylo žádné mecheche. Potřebujeme je, chceme a milujeme - tedy nepočítám ty zbylá 2%, kdy jen žena ženu pochopí :-) Venuše versus Mars My ženy máme za úkol 4 věci . Ano, slovy čtyři . Být krásné, sexuálně aktivní, čistotné a umět vařit. Ruku na srdce - ne vždy je to brnkačka. Například když se ráno probudíte s pupínky po celém čele. Vstanete o něco dříve než váš partner, jelikož už v noci cítíte rašení čehosi. Nakytujete se a děláte, že jste přirozeně krásná . Nebo, když se vám chce tolik spát a musíte hrát, jak jste sexuálně náruživá . Nebo když koupíte bramb

Ráda vařím, smažím, peču :-) Včera jsem se pustila do našeho doma velmi oblíbeného koláče. Je opravdu jeden z nejlepších, jaký si můžete dopřát. Největší výhodou je však fakt, že je hotov než napočítáte raz, dva.  Recept podle Dity P. Švestkovo - hrušový koláč s vanilkou, vlašáky a kousky mandlí  *Příprava 25 minut, pečení 50 minut, pro 6 osob Co budeme potřebovat? 200 ml zakysané smetany 85 g krupicového cukru 1 sáček vanilkového cukru 2 vejce 5 lžic rozpuštěného másla 180 g polohrubé mouky 1/2 sáčku prášku do pečiva 500 g  švestek, 500 g hrušek Na drobenku: 80 g polohrubé mouky 50 g moučkového cukru 50 g másla 1/2 lžičky skořice hrstka máku hrstka mandlí hrstka vlašských ořechů Jak na to? 1. Nejprve v míse promíchám pěkně dohladka zakysanou smetanu, krupicový cukr, vanilkový cukr, vejce a rozpuštěné máslo. V menší misce promíchám mouku s práškem do pečiva, nasypu je do těsta a vše pečlivě spojím.
 2. Formu o rozměru 20 x 30 cm důkla

Tak tohle se opravdu povedlo! Bára Poláková je kujón! Nedokážu si odepřít o této písničce nenapsat. Málokdy mě něco tak chytne.  Komu čest, tomu čest Dost jsem se v této ultra jetém songu vzhlédla. Bylo mi asi tak 16, měla jsem 7 kilo nadváhu, účes ala oškubané kuře, madla lásky jako hrom a neskutečně silnou linku pod okem. Holka jako květ. Vskutku.   " Se to prstim tě říká, tak se to prsim tě ví" . Nosík vzhůru, zadek vykloubit a hurá lámat mužská srdce. Sice to fungovalo, ovšem dodnes nechápu, jak bylo toto možné.  Nafrněná, nafrněná, nafrněná, egoistická. Nafrněná, nafrněná a hysterická. A nebyla jsem jediná. Myslím si, že každá druhá zástupkyně ženského pokolení prožila či prožívá obdobnou éru. Pak mi sklapla čelist "Máš prdel jako valach" sdělil mi jeden "moc milý" chlapec na diskotéce pro náctileté. Hodila jsem bokem, obtáhla oko a šla do jiného salónu. Ovšem postupem času jsem zjistila krutou realitu . Slovo "valach" bylo slabé sl

Rozhodla jsem se, že je na čase na sebe něco prásknout :-)  Bojím se holubů A kdyby jen to. Leká mě i drůbež, andulky a kachny . Holuby uvádím jen z toho důvodů, že jsou pro mou osobu z celého ornitologického seznamu největší hrozbou :-) Jakmile spatřím ty jejich červené nožičky třepetající se po dlážděném chodníku, popadá mě panika . Vždy mají přednost v jízdě! To znamená, že pokud se vyskytneme na stejné straně cesty, vždy opouštím terén! Nesnáším zmrzlinové kornouty Zvláštní, že? Jsem velký milovník zmrzliny . Dalo by se říci, že nebýt pizzy a smažáku s tatarkou, je to mé nejoblíbenější "jídlo" . Pokud ale přijde řeč na přeslazený kornoutek, odhazuji ho v dál a to jest do koše. Nedokážu sama přesně specifikovat mé konkrétní stanovisko, které zapříčinilo onu nechuť k této cukrovince. Zřejmě to není můj šálek kávy. Miluju knížky Nic co by mé okolí nevědělo.Není pro mě lepšího dárku než psané slovo ( kromě snubního prstenu, který jsem již obdržela

No jistě, ani já nejsem výjimka. Prvopočátek byl takový divoký abych tak řekla. Že jsem březí bylo zjištěno v 8. týdnu těhotenství a v ten samý den začaly i zvracející manévry.  Krok sum krok na záchod Těžká jsou rána opilcova. Jak říkával můj dědeček babičce - " kdybys bývala věděla jak mi je, vůbec bys mi nenadávala" :-)) A já konečně přesně vím, o čem mluvil. Do konce 3. měsíce jsem zažívala obdobnou písničku. Ranní vzbuzení s pocitem šíleného hladu, ovšem Fazole odmítá cokoliv pozřít. Motolice jako po lahvi vodky, tělo slabé, téměř nemohoucí. Když jsem můj milovaný plod po chvilce negace přemluvila k alespoň malé snídani, ač nerado, svolilo. Ovšem co se dělo potom? Tornádo Lů! Večery ve znamení zimní únavy Ranní nevolnost vymyslel zcela jistě chlap! Večery byly daleko horší ( občas ještě bývají)! ve 20:05 jsem byla znavena jako bych kalila celou předešlou noc. Odebrala jsem se tedy k ústupu do věčných lovišť. Ihned po ulehnutí se mi udělalo né příliš vol

Různě jsem zkoumala na všech frontách, kdy začíná růst těhotenské bříško. Výsledek mého pátrání byl vskutku různorodý, ovšem mé tělo mluví jasně. I když jsem opravdu hodně sebekritická a tak trošku hnidopich, musím s ohlédnutím nazpět přiznat, že před otěhotněním jsem byla hubená. Neustále jsem na sobě hledala chyby a miniaturní tukové polštáře ( které jsem si vymýšlela :D ). No, ale hubená jsem opravdu byla. Aby né. Při neustálém pohybu a kořínkovské stravě jsem neměla moc z čeho čerpat. Už to začalo Přechytralé diskuze s ještě chytřejšími "těhulkami" s "mimískama" ( tyto výrazy bytostně nesnáším!) v "pupíčkách"tvrdí, že do 20.tt se nic neděje. Břicho stále jako lavor , váha stoupá a klesá jak se jí chce. No nevím. Dovoluji si oponovat. Jsem ve 14.tt , lavor se nekoná, prsa bobtnají jak o život ( což je super), stehýnka už nejsou jako z KFC a ručička váhy jde spíš směrem kupředu. Ovšem nic není tak dramatické. Jak říkám - mám sklony k přehánění.

Každý, kdo mě alespoň trošku zná tak ví, že nejlepším dárkem pro mou osobu je kniha. Květiny většinou zahubím, čokoládu sním rychlostí blesku a po alkoholu zvracím. Dobrý žurnál nikoho neurazí :-) A mě už tuplem ne! Aby dítě bylo šťastné Od mé budoucí svědkyně na svatbě snů a věrné přítelkyně jsem dostala tuto úžasnou knihu. Okouzlující  plejádu slov a rad dala dohromady ruská autorka Galina Šeremetěvová . Doposud jsem o ní neslyšela, ovšem o to víc mě nadchla. Už nyní vím, že to nebyla má poslední kniha od této spisovatelky a terapeutky. Nejedná se o žádnou beletrii nebo příručku jak být správným rodičem. S nádechem esoterie a psychologie dává dohromady puzzle, které tvoří jeden celek. Dětství a rodičovství . Tato kniha není rozhodně určena pouze pro rodiče. Troufám si říci, že je určená pro každého, kdo se nachází v nějakém rodinném vztahu.  Autorka krásně vysvětluje pocity dítěte, vztahy rodičů a obrovský vliv prarodičů, karmické úkoly, nesnadný avšak zásadní výběr j

Výběr jména pro nového člena rodiny bych přirovnala k vysoce adrenalinovému sportovnímu zážitku. Jistě to zažila valná většina budoucích rodičů. Samozřejmě nepopírám možnost, že někdo své robě tituluje přízvisky jako - " hej ty", "hele", "nijak", "ty tam" - ovšem upřímně doufám, že jich není moc. Ani já v doprovodu Pana Božského netvoříme výjimku. Pravidla hry byla stanovena. Já vybírám jméno pro slečnu Fazolku (beztak mám mateřské tušení, že to bude holčička) a partner pro pana Fazoleho. Já jsem měla volbu jasnou poměrně brzy. Jelikož razím teorii, že mé dítě nesmí nést jméno nikoho, koho znám, výběr se značně zúžil. Rivaly na cílové rovince byly dvě jména. Zoe (čteno Zouí) a Jasmína. Připravila jsem si slovní prezentaci, kterou jsem přednesla příteli. Obeznámila jsem ho s významy jmen, historií, numerologickým rozborem a číselnou shodou s příjmením :D A kdo zvítězil? Traaadááá  vítězem v běhu na dlouho trať je Zoe! Jméno Jasmína nebylo zvol

Těsně po zásnubách, dni na který jsem tolik čekala, se na mou osobu chystalo další krásné překvapení. Zjistila jsem, že se o mé tělo dělím ještě s jedním človíčkem. Pracovní název "FAZOLKA". Ten pocit štěstí, který mě zaplavil se nedá slovy popsat. Po mém boku Pan Božský, který má spoluúčast na našem společném projektu, který bude dokončen v únoru 2016. A je tu 4. měsíc... Pomalu, ale jistě bobtnám. Nejedná se pouze o zvětšování podbřišku, konečně jsem se dozvěděla co to znamená mít prsa. Poprvé v životě. Je to opravdu zvláštní pocit přejít z nula, nula nic na hooodně plné dvojky! Musím poznamenat, že zejména můj partner je v sedmém nebi a dává mi to náležitě najevo. Naše sexuální aktivita nadprůměrně stoupá, stejně jako jackpot Sportky - snad mu to nadšení vydrží až do devátého měsíce, kdy bude nucen žít s obryní Stáňou... Z "kořínkožroutky" je megaloman.. Maso jsem stále nezařadila do svého repertoáru, ovšem chlebíčky s vejcem a majonézou by mě ukojily v k

AFIRMACE . Znáte to slovo? V různých slovnících můžete dohledat, že se jedná o jakési přesvědčení, přitakání, utvrzení, přání. Každý den tvoříme myšlenky, které ať chceme nebo ne, zhmotňujeme v opravdové činy, situace, okamžiky. Můžete si myslet, že Vám třeba věším bulíky na nos, ale opak je pravdou. Já sama jsem vzácný příklad toho, že si žiju svůj sen. Každý den si opakuji afirmace, přání, které chci aby mě potkaly. A věřte nebo ne za nějaký čas, když se podívám na svou nástěnku vizí, s nadšením zjistím, že jí musím předělat, protože se mi už vše splnilo. Síla myšlenky je tou největší silou na světě. Zkuste to... Základem je myslet pozitivně.. Klišé? Tůdle nudle! Udělejte si dva testovací dny. ten první si zahrajte na zapřísáhlého negativistu a zkoušejte maličkosti. Afirmace typu - "  „Ježiš, tam je zase hnusně.”, "Ten vlak bude zase plný lidi", "Neseženu místo na parkování", "Dnes vypadám šíleně",... A co se stane? No přece to, co vyslovíte

To, co Vám nyní sdělím, jistě nikoho nepřekvapí. Je vedro. Je hic. Je na padnutí! Odjakživa jsem byla příznivce léta, sluníčka, opalovačky, drinků, prázdnin. První výkyv mého názoru jsem zaznamenala když jsem se zapojila do pracovního procesu. Náhle jsem totiž zjistila, že prázdniny jsou ta největší provokace. Všichni jsou doma, postují na "efbíčko" selfie z válendy u bazénu, prolekovaných dní či z chytání bronzu. Skutečnost je ale jiná... Nikdo už se ale nechlubí fotkami z upoceného a smrdutého vlaku, kterým každý den dojíždí na místo určení, neskutečně dlouhou pracovní dobou - což je zvláštní, protože je stejná jako v zimě, tekoucího makeupu po tváři či potních koláčů sledovanosti.. A pak když máte volno... ...nejradši zalezete do stínu modřínu s milou knihou v podpaží a za pár minut spokojeně usínáte. Opalování mě baví jen u moře, kde se to tak nějak vyžaduje. Nikdo přece nechce z dovolené přijet jako s odpuštěním "vyblité lečo" . Navíc v přímoří tak hezk

Jsem knihomol a ač preferuji literaturu vážnějšího charakteru, tato kniha mě naprosto odbourala! :-) Autor je humorista přesně podle mého gusta! Nebojí se ironie, nadsázky, kritiky, něžné rýpavosti a vtipu sobě vlastnímu! Deník vznikl na základě vele úspěšného blogu, který píše pan Dominik Landsman s příchodem prvního potomka Čeňka ( přízvisko, které velmi rád užívá, aby neprozradil opravdové jméno svého syna). Myslím si, že každá žena by měla této knize věnovat čas. Uvidíte celou situaci z ptačí perspektivy. Tedy z té mužské. Co nám přijde jako banalita, je pro muže něco jako výstup na Mount Everest. Taková ta ženská klasika. Umýt nádobí ( to je ještě hračka), uvařit oběd ( to už se celá situace přiostřuje) či vyprat prádlo ( zaděláno na opravdovou katastrofu). A do toho se ještě starat o dítě? Autor knihy byl ze začátku velký pozitivec. Byl naladěn na "dovolenou", kdy občas pohoupe dítě na kolenou, vrazí mu lahev do ústního otvoru, otevře si lahváče a pustí si partu t