Zápisník jedné Radky

Nabízí se otázka, co je to vlastně "normální"? Řekněme tedy, že běžný, obyčejný, klasický. Pak taky ale záleží, zda je všední den, nebo víkend. To může totiž zásadně změnit celou situaci.. Jedná li se tedy o běžný, všední den v týdnu, vstává Božský okolo 6 hodiny (pokud nezaspí). Adámek se probouzí něco po 6. Začne žbrblat v postýlce, občas haleká něco jeho tajnou řečí. Zní to jako "mámo, pojď sem". Inu, já se vyhrabu z kanafasu, nebo kopnu (něžně) do Božského a odvelím ho do děcáku (nikoliv do dětského domova, ale pokoje). On poté převezme roli matky (téměř). Přebalí, políbí a rozesměje miminko. Celý tento proces mi dává krásných 10 minut k dobru... Poté se vyvalím z naší cimry já. matka, celá cacná kojit. Převezmu malého Božského a nabízím mu střídavě jednu a pak druhou bradavku. Vždy s díky přijímá. Je to slušně vychovaný mladý muž a ví, že se v jídle nerýpe (to po mně nemá). V průběhu ranního stolování se velký Božský rozkoukává (má těžká rána) a venčí psy.

Jo, kraví mléko má dobrou chuť. To jsem schopná odsouhlasit. Ale jelikož jsem rozpoutala debatu, tak to zkusím ještě dovysvětlit. Ať to máme hezky v celku.. Jak jsem již řekla, kravské mléko , které se dostává do lidského žaludku, vytváří něco jako tvaroh. A tenhle tvaroh obklíčí částice jiného pokrmu, který se nachází v žaludku a čeká na své strávení. Dokud není sražené mléko ale strávené, nezačne ani trávicí proces jiného pokrmu. A to mi přijde podobné, jako když čekáte frontu na poště a někdo vás předběhne.. A co bílkoviny v mléce? Jak jsem opět již řekla, mléko obsahuje kazeín . A to je bílkovina. Chceme li mít kopýtka a růžky, tak ho potřebujeme. Není li tomu tak, obejdeme se bez něj. Kazeín se totiž v organismu rozkládá pomocí syřidla. Trávicí soustava člověka ale přestává už v dětství syřidlo vylučovat . No a to znamená co? Že se kravské mléko stává pro organismus těžko stravitelné (někdy i týden až dva) a je vlastně jedovaté, protože nám tam uvnitř hnije... Zahleňován

V mužském a ženském světě jsem vypozorovala drobné (velké jako kráva) nuance. Zjišťuji, že čím dál tím víc věcí není fér. Být ženou není prostě prdel. Chlapi zrají jako víno. Ženy chátrají (prsa visí, kůže vadne, celulitida přibývá, váha stoupá, atraktivita klesá). Pro hezké tělo nemusí ve většině případů dělat NIC a nebo VELMI MÁLO! Ženy dřou jak smyslů zbavené a jsou rády, když zahlédnou po sto letech a jedné zimě výsledky. Muži se nehlídají v jídle. Ženy nejí a ještě hlídají, aby toho nic nesnědly moc. Muži mají orientační smysl. Ženy nevědí co to je. Menstruace, porody, přechody. Co mají místo toho muži?? Těhotenství. Prý nejkrásnější období v životě. Krásné na tom je hlavně ta tvorba. Muž zabuší na hruď, hekne a je zaděláno. Žena drží, čeká, nosí a nakonec tlačí. Muži mohou mít děti i nad hrobem. Ženám dává stopku čtyřicítka - pak jsou většinou už babičky.  Sporty jim jdou tak nějak přirozeně. Možná jen aerobik by byl na hraně.

Jako malá jsem mléko milovala. Byla jsem schopná vypít na posezení litr mléka. Má mléčná závislost pokračovala až do puberty a dospělosti. Něco mě trklo až o něco později.. Budete mi asi namítat, že mléko musíme, protože obsahuje vápník . No jasně, že obsahuje, ale tak minimální množství, že ho vaše tělo ani nepostřehne. Za to mák , to je jiná. Dejte si buchtu s mákem a máte týdenní dávku vápníku v kapse. Po pozření kravího mléka bohužel v těle neprobíhá mléčné kvašení. Naopak, vznikají v tlustém střevě hnilobné procesy . V kravském mléce je málo železa, takže z vás žádný Zekon nebude. A právě z tohoto důvodu se tele živí trávou. Logické, že? Člověk není tele, nedokáže kravské mléko strávit - vytváří v žaludku cosi jako tvaroh...ble..No a z toho ble vznikají například žaludeční vředy..Hnus, co? Jo velebnosti, jdu blejt... Žádný savec na světě (krom člověka) nepije ještě v dospělosti mléko. Příroda řekla a tak to jest. Jo, kočky to naučil lid, kdyby náhodou chtěl někdo vznést dot

16 týdnů s malým panem Božským uteklo jako voda. Už teď mi přijde jako dospělák. Umí dělat oči, smát se na celé okolo a je užvaněný po mamince. Moje zamilovanost stoupá stejně jako jackpot Sportky... Děti nejsou hloupé, naopak. Jsou chytřejší, než my všichni dospělí dohromady. Tak bacha na to, neošálíte je :-) Ne u každého se chce chovat. Prostě když mu není někdo sympatický, řve. A ten chovající se pak diví. Holt instinkt je instinkt (nepočítám okamžiky, kdy chce spát a okolí si myslí, že se chce chovat, to je pak o hysterii postaráno). Mamánkovství nezabráníš. Prostě jsme spolu 24 hodin a zkrátka se milujem :D Sere jednou týdně. Sere meganálože. Spinká celou noc. Řádně se navečeří, naplní syslíkovské tvářičky a budí mě něžným kňouráním okolo 6 ráno. Miluje společnost. Kromě lidí co ho serou. Mazlí se. Sám od sebe. Jsem celá oslintaná, ale za nic na světě bych to nevyměnila. Je to nejkrásnější dítě na světě. Jako každé dítě každé poblázněné matky :-) Doma je nuda, máme tur

V období puberty mi bylo úplně jedno co tláskám. Byla jsem schopná do sebe naládovat ještě teplé rohlíky a pak jsem se divila, že mám tučný podvozek. Po maturitě se vše zlomilo. Odhodila jsem bílý jed a začala trošku přemýšlet.. Když už se rozhodnete, že budete jíst zdravě, nebo alespoň zdravěji, nemůže se jednat o hurá akci. Mělo by se to stát vaší životní filozofií. Nárazovky nefungují . A nebo možná fungují, ale opravdu jen nárazově. Pak totiž narazíte. Zjistíte, že nemáte vůli a že vás to nebaví. Pardon, ale pak to nemůže nikdy vyjít... V těhotenství jsem se cpala loupáky a chlebíčky s vejcem a majonézou. To byla moje hormonální filozofie, která mi zajistila 18 kg nahoře. Měla jsem to štěstí, že jsem zhubla okamžitě.Tedy téměř. No a od mé kariéry v podobě matky, jím opět to, co chci být. Nenutím se do toho. Je to taková moje přirozenost. Ráda experimentuji a těším se, co z toho rovna dnes vyleze... Nejím maso . Žádný. A od extempore se pstruhem, které mě potkalo v 5měsíci těh

Běh ten můžu, ten není vůbec žádnej strašnej. Slyšet, jak toto vychází z mých úst ještě cca před měsícem, klepu si na čelo. Jenže ejhle, kamarádka Želva, zvaná Gazela (chce abych jí tak říkala i když má metr čtyřicet :-)) mi rozšířila obzory.. Možná bych se zprvu ráda zastavila u oné Gazely (Želvy, co chce aby byla Gazela, kdyby nebyla Želva). Mívám to velmi často. Lidé, kteří mi na první pohled přijdou ňáký divný, se nakonec stanou přáteli.  A tak to začíná být i zde. Zaprvé nemám moc ráda malý lidi. Zadruhé na mě působila moc sebevědomě, což mám ráda ještě míň. Ale, náš nyní již přátelský vztah zdá se mi jako osudový. Želva, která působila jako nafoukaná slépka, je nakonec príma Gazela... Jednoho dne se Gazela (Slépka, Želva) usnesla, že vyvede Bludičku (mě) ze tmy. Nakopla mě do zadku a donutila k poklusu. No a dnes jsme pospolu cválaly celých 7 km bez ztráty na životech. Je to super pocit když zjistíte, že něco, co jste nesnášeli, vám přináší radost. A tak se ze mně tř

Kdo mě zná tak ví, že jsem silnovůle tvrdohlavá. Tudíž když si něco umanu, jdu si za tím a přes to vlak nejede (kromě absence na čokoládové rovině -  v tom jsem slaboch). Nicméně jsem se rozhodla, že chci mít břišní pekáč, nevisící tricepsy a zadek jako kovaná Brazilka.... Středa byla ve znamení prvního venkovního tréninku. Doprovázela mě kamarádka speciálně cvičená na přespolní běh :D Pro zachování soukromí jí říkejme paní Želva. Nenechte se zmýlit, jelikož peláší spíše jako splašený pštros :-) Nicméně, díky ní jsem uběhla na mé poměry značnou vzdálenost podle Labe a to bez srdečního kolapsu.Občas jsme si spolu s Želvou vyskákaly snožmo kopec či vyběhly sprint do mírného (v mých očích strašlivě příkrého) silničního stoupání. Bylo to velkolepé. Čtvrtek přinesl výzvu v podobě Power Platu. Uspala jsem pana Adama, sbalila bolavá stehna a šla vibrovat. Zapomněla jsem si boty. Cvičila jsem tedy bosky. Měla jsem díru na ponožce. Cvičila jsem tedy dole bez. Již při spartakiádě na onom str

Ne, nevyhodil mě z baráku - naštěstí. Jednalo se o zcela jiné vznášení. Acro yoga, znáte? Partnerskou jógu jsem cvičila i se na ní kurzovala, avšak létání šlo mimo mně.. Udělala jsem kukuč, dala v pléd své dolíčky tvořící se při úsměvu a Božský změkl (jakože ledy roztály, jinde se měknutí nekonalo :D ). Obával se zprvu o své zdraví, jelikož se s jógou setkává pouze doma a to na můj popud. Létání okusil zatím jenom okřídleným strojem... Synáčka jsme předali tetě hlídačce a s hlavou vztyčenou jsme vykročili směr lekce Acro yogy. Jako první nás čekalo seznamovací kolečko. Ahoj já jsem Ondra a jsem alkoholik. Vskutku něco v tomto duchu. Ani já, ani Božský nemáme rádi ona kolečka. Přežili jsme. Následovala rozcvička. Hopsa hejsa do Brandejsa. Doslova. Teda až do Brandejsa se odskok nekonal, nýbrž napříč celou tělocvičnou ano. Již v tento moment jsem funěla jak když jde svině z bukvic a Božského bolela pata :D Po úvodním zahřátí se šlo na věc. Zpevnit tělo a létat. Celou dobu jsem se s

Akce "Po porodu zpátky do formy" je v plném proudu. Jak již víte, v požehnaném stavu jsem nabrala krásných 18 kg. Můj limit byl 15. Nějak se to omylem přehouplo. Avšak, již mám - 20 kg a břicho se začíná betonovat... Zedník, který pracuje na mé lepší fasádě je stavbyvedoucí pan Jóga jógovič a přidavač na stavbě je mladý junák Power plate. Občas přijdou brigádníci věčný student pan Chůze Rychlonožka, začátečník ve svém oboru Skok Posměšný v doprovody paní Výpadové. Břicho se mění z rozkydlého těsta na pomalu schnoucí beton :D Na 12 týdnů po porodu je to vlastně víc než super. Jsem velký sebekritik. Neberu si servítky a dávám si vše náležitě sežrat. A velmi ráda na své nedostatky upozorňuji (což se snažím eliminovat). Jelikož ono není dobré vnucovat Božskému představu, kterou vidím jenom já. On už se pak chudák chytá za hlavu, když mu ukazuju ten pupínek na čele, který tam asi fakt není. Drobná paralela by tu byla.. No a pak přijde na návštěvu ta moje milovaná stokilová b

...večerní máj – byl lásky čas.  Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...aneb jak by řekla Lucie Bílá, Mácha má štěstí, že je kamennej... Jelikož je můj milý Božský dobrovolný hasič (domnívám se, že k žádnému opravdovému ohni v životě nevyjel) stal se z něj jakýsi organizátor místní lidové zábavy. A kulturní vložka nesměla chybět ani v den pálení čarodějnic. Tedy 30. dubna. Jal se pruhované zástěry barvy krve, podpálil gril a prodával liberecké párky s krkovicí(ne dohromady, zvlášť). Tušil, že účast bude oslňující. Nebyla. Což o to, nějaký ten lid přišel, popil, poseděl, sem tam i pojedl, avšak zbyla 2 kila prý velmi chutných klobás (to zrovna). Neblahá zpráva ho naštěstí nezasáhla nijak niterně... I já jsem spolu s mini Božským vyjela. Potlachala jsem a hurá před setměním uložit miminko (i sebe) ke spánku. K ránu nás poctila svým návratem hlava rodiny. Alkoholové opojení nebylo nijak pobuřující. Prý požil piv pět. Asi nekecal. Ráno, v den prvního máje, lásky času,