Včera to bylo přesně půl roku, co na mě z dutiny břišní vykoukl maličký, dokonalý chlapík. Vůbec mi nevadilo, že měl na obličeji jakýsi šlem a že vypadá jako scvrklý Ondra. Rozbušilo se mi srdce, ztratila jsem hlas a zamilovala se. To je totiž ta pravá, opravdová láska! Ta k dítěti...
Adámek je prostě šťastný Buddha. Pří úsměvu se mu na tváři vykouzlí ony pověstné dolíčky. Neuvěřitelné. Na to určitě nabalí nějakou bloncku, jako tehdá jeho táta. Možná, že jí nebudu mít ráda...ale pokusím se ovládat :D
Za těch krásných půl roku jsem zjistila například toto:
Adámek je prostě šťastný Buddha. Pří úsměvu se mu na tváři vykouzlí ony pověstné dolíčky. Neuvěřitelné. Na to určitě nabalí nějakou bloncku, jako tehdá jeho táta. Možná, že jí nebudu mít ráda...ale pokusím se ovládat :D
Za těch krásných půl roku jsem zjistila například toto:
- k tomu, abych byla vyspalá, mi stačí dvě hodiny - fakt.
- uplácím dítě jídlem - fakt.
- mluvím jako kretén - fakt.
- mluvím jako kretén i na cizí lidi - to jako fakt.
- říkám roztodivné básničky a to ne pouze Adámkovi.
- jím jeho jídlo - dobrá dietka - a není špatný!
- tak moc ho miluju, že to sama nechápu.
- připadám si jako zkušená matka, která odchovala minimálně pět robat.
- naštěstí stále nepoužívám výrazivo jako : mimísek, těhulka, pupísek a další dementní názvy.
Ady už se zkouší plazit, dělá vysokou kobru a pozici šťastného dítěte. Občas dá i pluh a rozlámanou svíčku. Prostě můj malý jogín. Je boží. Těším se na dalších půl roku po boku s tímto kulišáckým krasavcem :-)
A píšeš jako kretén :-)
OdpovědětVymazat