Zápisník jedné Radky

Ano, do té doby, než mě navštívila Sezimova spermie (tedy ta nejrychlejší, předtím už u mě v "kuchyni" nějaké byly :D ) jsem nechápala mnohé (myslím co se dětí týče, zlomky jdou mimo mě dodnes). Vztekající se dítě na ulici v doprovodu hysterické matky - ano, tak to je jedna z věcí. Vždycky jsem si říkala, co ta kráva dělá. Ať to dítě buď uklidí, nebo s ním naváže rozumnou debatu. Teď, i když Áda ještě tyto výlevy nemá, té "krávě" zcela rozumím. Dítě bych buď seřezala a chytla do podpaží, přičemž bych ho odhodila na nejbližší možné sběrné místo (kočár apod.) popřípadě bych se na jeho teátrum zpovzdálí koukala a snažila se splynout s davem. I já jsem tedy taková ta kráva. " Volno" v restauraci - myslívala jsem si, že pokud je opravdu nutné, aby malé dítě navštívilo restaurační zařízení, mělo by sedět přikované k sedátku a mlčet. Adámek mi to vysvětlil. Pobíhá mezi stoly, chce sníst ostatním jídlo, prudce kadí nebo vyřvává jak na pouti. Nenamalované ma

A tak mi došlo, že je to definitivní. Že si namlouvám něco, co není pravda. Že už nikdy nevstoupím do jejich bytu a neucítím vůni čerstvě upečené bábovky, kterou umí jenom babičky... V červnu mi zemřela babička. Děda pár let před ní. Pořádně mi to však došlo až včera. A tak mi došlo, že je to definitivní.. Od té doby, co se to stalo, jsem jela poprvé okolo "jejich" bytu. Bydleli v takové té venkovské bytovce, takže ihned víte...Když jsem dům míjela, zůstala jsem stát jako opařená. Vypnula jsem motor, vylezla z auta. Viděla jsem cizího člověka, který odemyká babiččiny dveře. A tak jsem stála, strnule civěla a tekly mi slzy. Adámek byl v autě a nechápal co se děje. A mě došlo, že je to definitivní... V domě bydlí někdo jiný. Někdo kdo moji babičku a dědu ani pramálo neznal. A teď si najednou přijde, mění ta krásná, oprýskaná, dřevěná okna za nová, moderní. Chodí o bytě, kde kdysi děda ležel na gauči a pokřikoval na babičku, že by si dal kafe. Spí v ložnici, kde mi babička

O svých rodičích jsem vlastně ještě nepsala, nebo jen tak okrajově. A tak nastal čas říct vám, jak a proč jsem se vylíhla, kdo mě skrýval v poklopci a kterou dělohu jsem obývala :-) Bylo nebylo, mladý fešný jura Radek se rozhodl, že se stane mužem. Inu a tak koupil orchiji, kterou donesl rozverné Květce, která měla věno jaké svět neviděl - největší hnojník na vsi. Svatba byla bujará, jelikož si můj otcko ráno nepamatoval, kdo je máma a proč se oženil. Mamka to vzala s humorem a zanechala si ho dodnes. A tak žila strojírenská úřednice bok po boku šlachovitého lampsáka. Jednou, když byl 13. plat, zakoupili dovolenou v Bulharsku. A zde, u Černého moře se veselili, až z toho vznikla malá Radunka, tedy já. Narodila jsem se 1.7. někdy k večeru, císařským řezem (asi to máme v rodině). A ihned ten večer se mé zrození velmi slavnostně zapíjelo - podrobnosti jsou mi raději zatajovány. Matinka se toho dne nechala slyšet, že tátu nesnáší a ať jde do hajzlu. Pak si to naštěstí rozmyslela :-)

Se svým nyní již manželem jsem téměř 11 let. Na to, že je mi 27 pryč, super skóre, že? A víte co? Neměnila bych! Pro mě neexistuje lepší člověk, který by mohl být mou druhou polovinou. A to nepíšu, abych se chvástala, Ondřej totiž můj blog nečte. Tudíž tady pšenka nepokvete :-)) To, že je pro mě (až na svou ne tak valnou výšku) nejkrásnější chlap na světe, nemusím snad ani zmiňovat. Černé vlnobití na hlavě, uhrančivé oči, krásné ruce, šibalský úsměv a navrch ty pověstné dolíčky. Tady se prostě geny vyřádily! :-)  Ale aby toho nebylo málo, jeho povaha je až na drobné nedostatky (zmíním později) opravdu neuvěřitelná! Nejen, že je pokorný a nic nepotřebuje (krom vychlazené "plzínky"), navíc je velmi štědrý a pozorný a to nejen 14.2. Ale například letos na Valentýna , kterého většinou neslavíme, mi opravdu vyrazil dech. Nechal mi poslat přenádhernou kytici s 15tulipány až do "obýváku". Vzkaz, který pugét doprovázel si nechám pro sebe, byl dojemný, krásný a plný lásk

Rok se s rokem sešel, což znamená jediné - malý Božský měl narozeniny a k patnáctiletému "fakánkovi" je to jen krůček... Můj nejmilovanější syn, ze všech synů, Adam první, rozený Sezima (mám ještě syna Bohumila, což je černý, obstarožní mops, kterého taktéž miluji, ale o něco méně) oslavil svůj první rok života. 8. února 2016 na mě poprvé vykoukl, jako vlk z babičky, z rozpáraného břicha. Na první dobrou se mi zdálo, že ze mně vylezl Ondra. Naštěstí tomu tak nebylo. :-) Musím říci, že za ten strašně krátký rok mě toho náš Didi moc naučil. Jako největší pozitivum bych ráda zmínila to, že jsem trpělivější a začínám chápat nedochvilnost (ono přeci jen hezky udělané hovínko do nočníku, stojí za pozdní příchod na kávu s kamarádkou :D). Naučil mě taky radovat se z maličkostí. On totiž přátelé, jeho dolíčkový úsměv, to je největší poklad světa. Za 365 dní jsem už docela poznala jeho povahu. Je to velmi temperamentní mladík s tuze silným smyslem pro humor (leckdy černým - doslo

Ano, mluvím o malém Božském. Je to opravdu čipera na slovo vzatý. Sám si vyhraje, ale musí přitom na mě vidět. Jakmile ho nevidím a je klid, něco se děje :D Dnes naházel špinavé oblečení z koše na prádlo do záchodu a zavřel víko. Přišla jsem na to až když jsem šla čůrat. Vlezl do sušičky a řval "bejby" Dává Charlikovi na hlavu helmu a přitom jí jeho granule. Rozdělal balík vložek, který následně rozcupoval a jedl. Vykadil se do hracího stanu. Počůral mi přízi na háčkování. Svým výkalem z nočníku si udělal pleťovou masku. A to vše prosím pěkně za tento, uplynulý týden. :D

Haló, hlásím příjem. Minulý týden jsme byli mimo civilizaci, na jedné krásné, zasněžené chatě, kde řádil zákeřný moribundus... Vyjeli jsme plni euforie na první zimní rodinnou dovolenou. Ovšem již den odjezdu byl taký pofidérní. Ondřej mě vytáčel od rána. A jak jsem později zjistila, tento jev byl přítomný v každé domácnosti... Jelo nás 30, včetně asi 15dětí. Respektive 13 kluků a dva ojedinělé exponáty, holčičky. Cesta proběhla celkem v klidu. A to prosím pěkně jen proto, že jsem nejela s Božským v autě. To by byl totiž minimálně jeden z nás po brzké smrti. Jestli jste žena, víte jak to funguje. Muž chce v nadměrném kolektivu pánského pohlaví působit jako nad samec a ukázat tak své ženě, že on je vůdce smečky. Tedy to si myslí muž. Žena vidí, že se chová jako trapák obecný, co potřebuje poplácat po rameni. Přitom doma splývá s davem..no nic :D Chata byla asi začarovaná. Blicí embargo nastoupilo na část posádky ihned třetí den. Byla jsem její součástí. Poté se zjevilo pár rýmič