A tak mi došlo

A tak mi došlo, že je to definitivní. Že si namlouvám něco, co není pravda. Že už nikdy nevstoupím do jejich bytu a neucítím vůni čerstvě upečené bábovky, kterou umí jenom babičky...

V červnu mi zemřela babička. Děda pár let před ní. Pořádně mi to však došlo až včera. A tak mi došlo, že je to definitivní..

Od té doby, co se to stalo, jsem jela poprvé okolo "jejich" bytu. Bydleli v takové té venkovské bytovce, takže ihned víte...Když jsem dům míjela, zůstala jsem stát jako opařená. Vypnula jsem motor, vylezla z auta. Viděla jsem cizího člověka, který odemyká babiččiny dveře. A tak jsem stála, strnule civěla a tekly mi slzy. Adámek byl v autě a nechápal co se děje. A mě došlo, že je to definitivní...

V domě bydlí někdo jiný. Někdo kdo moji babičku a dědu ani pramálo neznal. A teď si najednou přijde, mění ta krásná, oprýskaná, dřevěná okna za nová, moderní. Chodí o bytě, kde kdysi děda ležel na gauči a pokřikoval na babičku, že by si dal kafe. Spí v ložnici, kde mi babička před spaním pouštěla Hurvnínka na kazetě. Vaří si čaj tam, kde babička pekla bábovku...Můj táta musí koukat na to, že už nemá "domov" a cizí chlápek obývá jeho dětství..

A tak mi došlo, že je to definitivní...