Zápisník jedné Radky

To, že je Ondra ten pravý, jsem věděla už tenkrát. Tenkrát, před téměř 12lety. On mě v tom ale každý den utvrzuje. I po tolika letech jsem z něj paf a nemůžu se na něj přestat dívat přes růžové brýle... Často se stává, že jiskra vyprchá a prvotní zamilované opojení mizí. Začali jsme spolu, když mi bylo 16 a kus. Teď, ve 28 je stále po mém boku a máme spolu dvě děti. I když jsem byla tenkrát zamilovaná až po uši, nikdy by mě nenapadlo, že si toho kluka vezmu a budu s ním mít dva krásné kluky. Je mi oporou ve všem co dělám. Podporuje mě v bláznivých nápadech. Věří mi. Miluje mě a říká mi to den co den. Zdám se mu krásná i na operačním sále. Drží mě za ruku a obejme, když pláču a nevím proč. Pohladí, když vycítí, že nejsem ve své kůži. Škádlí mě, aby mi ukázal, že to roztomilé hašteření pořád nejde mimo nás. Je úžasný táta. Nestydí se s klukama mazlit, chválí je, ale zároveň skvěle vychovává. Vše vysvětlí a zbytečně neřve, ale na druhou stranu se nebojí zvýšit hlas a dát najevo, že

Áčko je na světě! Víme jeho pohlaví (uf)! 19.9.2017 v 13:52 se narodil další Božský. Dali jsme mu jméno Albert. A věřte nebo ne, naprosto dokonale se na něj hodí. A vy, co vás naše volba vyvádí z míry, trhněte si nohou, nebo čímkoli jiným :-) Takže Albert Sezima je novým majitelem mých nalitých ňader (nejstarší Božský spláče nad vejdělkem). Porod? Ano, ten jsem podstoupila. Od počátku těhotenství jsem si přála rodit "normálně" - to znamená tím otvorem mezi jezy. Ladila jsem psychiku, plašila strach, vysvětlovala tenkrát ještě plodu, ať se nestresuje a prostě otevře oficiální dveře výstupu. Vše se zdálo jako podle scénáře . To znamená, že Bertík se otočil hlavou dolů vzorně ve 30. týdnu. Měla jsem obrovskou radost. No jo, ale jelikož jsem byla 19 měsíců po sekci, můj pan doktor mi řekl, že nesmím přenášet - maximálně den, dva (což vlastně tak bylo). Tudíž můj termín 17.9.2017 byl vepsán rudě a s vykřičníkem.  Když se den "D" nachyloval, začala jsem st

Jak jsem vám již stopadesátkrátšestkrát psala, já stále čekám. Ne na signál, který nepřichází a tak čekám dál, nýbrž na děložní stahy. A jelikož mám každý den, obavy, že to je již skutečně den "D", bojím se, aby chlapci nezemřeli hlady. Takže vařím (i do zásoby), peču a furt uklízím (aby měli rezervy na tvorbu bordelu). Nj, jenomže já stále nic, bordel se aktualizuje a jídlo je neustále sežrané! Božský si na to zvykl a poté, co zhltne jeden pekáč buchty k snídani, se hned druhého dne táže, zda je něco sladkého (Mila nestačí). Takže jsem šla pro mouku a ucmundila koláč. Ač jsem včera udělala těstoviny s tuňákem, tak jsem pro jistotu vyndala plecko na guláš, jelikož Ondra má těstoviny jako předkrm (byl jich hrnec). O Adámka strach nemám, ten má babičku a babička má kuřecí vývar. Každý den peru, protože mě děsí představa, že Ondra oblékne Ádoše jako malého bezdomovce ze zbytků ve skříni. Takže peru, skládám, uklízím a tak pořád kol dokol. Takže dnes?

To, že je malé Áčko tajemné již od počátku, to víme. Jednou holka, pak kluk, pak holka, pak kluk. Nejprve to vypadá, že vytáhne paty z dělohy hned jak to půjde a teď si to asi rozmyslelo nebo nemůže najít exit. Maliník Lohnim konev denně. Močím z toho jak koroptev. Áčku je to fuk Dřepy Ano, dělám dřepy, funím jak když jde svině z bukvic a kromě rupnutí v koleni se neděje nic. Horká vana Denně - nic z toho. Jen mám varhánky. Manželská erotika Až moc často a bez výsledku.  Červené víno Z toho je mi blivno, ale dneska zkusím burčák!

To má mnoho důvodů. Protože jsem rak v ascendentu střelce. Protože nedokážu nic nedělat a podle moderních trendů mám asi ADHD. Protože jsem paličatá. Protože se pořád snažím hledat a nenacházím. Protože mě zajímá pravda, ta opravdová. Protože jsem kritická. Protože mám vysoké nároky na všechny, včetně sebe sama. Protože chci být dobrá ve všem, co dělám. Protože jsem přecitlivělá. Protože mám hodně snů.  Ascendent střelce je peklo i výhra zároveň Nejsem astrolog, řeknu vám jen to, co o sobě vím za dobu, co se znám. A to je asi 3 roky. Tedy respektive 28 let, ale poznala jsem se teprve nedávno. A to ne zcela. Nechybí mi typické rysy raka - citlivá, rodinná, kreativní. Ovšem ten střelec, ten mi dává na frak - velké cíle a vize, malá trpělivost, silné ego, hledání a nenacházení, urputná cílevědomost. A tyto dva "panáčky" zkombinovat je někdy opravdu fuška. Nic nedělání není pro mně Tož, optejte se mého chotě. Možná ADHD, možná přebytek energie, možná obojí a možná nic.

Jak jsem vám už několikrát psala, díky své nespavosti přemýšlím o nesmrtelnosti brouka. No a přicházím tím na různé věci. Krom toho, že náš bílý lapač snů ve tmě září, nebo že bysme potřebovali vymalovat chodbu se pídím na docela i zajímavé myšlenky... Zkrátka, že karma je neúprosná Víte co tím myslím? Co zasejeme, taky sklidíme. Můžou to být blbosti. Stačí, když někomu něco nepřejete a už se to veze. Dřív (spíše později) to máte zpátky. Přijde mi to jako úžasná zpětná reakce. Člověk si tak může uvědomit, že tohle nebylo správně...a pořád dokola se učíme.. Když někdo z našeho života odejde, má to smysl A tím nemám na mysli smrt. Zkuste se zamyslet nad svým okolím. Kolik "přátel" bylo ve vašem životě určitou dobu a potom z nějakého důvodu zmizeli? Dřív jsem dumala nad tím, proč. Stalo se mi to už mnohokrát. Myslíte si, že máte přítele a pak z nějakého důvodu zmizí. Teď už vím, že je to tak správně. Měli jsme se od sebe navzájem něco naučit. A když jsme úkol splnil