Áčko je na světě! Víme jeho pohlaví (uf)! 19.9.2017 v 13:52 se narodil další Božský. Dali jsme mu jméno Albert. A věřte nebo ne, naprosto dokonale se na něj hodí. A vy, co vás naše volba vyvádí z míry, trhněte si nohou, nebo čímkoli jiným :-) Takže Albert Sezima je novým majitelem mých nalitých ňader (nejstarší Božský spláče nad vejdělkem).
Porod?
Ano, ten jsem podstoupila. Od počátku těhotenství jsem si přála rodit "normálně" - to znamená tím otvorem mezi jezy. Ladila jsem psychiku, plašila strach, vysvětlovala tenkrát ještě plodu, ať se nestresuje a prostě otevře oficiální dveře výstupu.
Vše se zdálo jako podle scénáře. To znamená, že Bertík se otočil hlavou dolů vzorně ve 30. týdnu. Měla jsem obrovskou radost. No jo, ale jelikož jsem byla 19 měsíců po sekci, můj pan doktor mi řekl, že nesmím přenášet - maximálně den, dva (což vlastně tak bylo). Tudíž můj termín 17.9.2017 byl vepsán rudě a s vykřičníkem.
Když se den "D" nachyloval, začala jsem stresovat a pokoušet se o všelijaké vypuzovací metody. Maliník, ten hnusnej ricinovej koktejl, horkou vanu, dřepy, božolé barvy krve a i onen sex (několikrát!!!). NIC!
18.9.2017 jsem tedy šla navštívit Jena, svého gyndaře. Řekl, že miminko vypadá velké a tak musí být brzy venku. Ještě ten den jsem musela naklusat do nemocnice - což jsem několikrát oplakala, jako kdybych odjížděla na Severní točnu.
V nemocnici se usnesli, že mi pro jistotu zkontrolují stav jizvy na ultrazvuku. No a to byl kámen úrazu (Bože díky za to). Ještě že je Bertík moc chytrý človíček a věděl, že musí počkat, protože legální výstup by prostě nešel. Ne teď. Ne bez následků. Sval pod jizvou prakticky nebyl, takže by děloha nevydržela sebemenší kontrakci...no a zbytek si domyslete.
Musel tedy ven císařským řezem. Nebála jsem se, protože s Adámkem to byla pohoda jazz. S Albíkem ne. Spinální anestezii mi píchali na třikrát - což bylo vlastně to nejmenší. Ale asi dali špatnou dávku, protože to, co jsem cítila bylo zkrátka na hranici únosnosti. Navíc jim ztenčená děloha stále praskala, takže šili na několikrát. Musela jsem řvát o drogy, které byly nakonec moc fajn :D Přátelé, bolest jako kráva!
Porod tedy hrůza, ale výsledek je naprosto dokonalý. Bertík mi při opouštění břicha načůral do dělohy :D To bylo naše první seznámení. Rozkošné, že?
A teď jsem již zase hebká, svěží, žádoucí a už zase skáču přes kaluže. Nic mě nebolí, jizvu necítím, břicho splaskává, prsa rostou :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.