Zápisník jedné Radky

Asi trend nové doby. Asi trend, ptát se mě, jestli budeme mít třetí dítě. Zjevně pocit známých a kolemjdoucích, že mám dostatečně pevné nervy, peníze přehrabuju vidlema, vilu, tranzita a hodně drog. Takže takhle, já třetí dítě určitě chci. Fakt. Ovšem ne teď. Jen si nedokážu představit, že bych už nikdy nebyla těhotná a nezažila ten dokonalej pocit, když držíte toho malinkýho tvorečka v náručí.  Ovšem stát se to teď, půjdu se snad samým štěstím ožrat :D Až se mě budete chtít zeptat, tak už nemusíte. Třetí dítě chci, i mi bylo (byla) předpovězena, ale až za pár let. Teď, když jsem všechno zhubla, trošku se vyspala a přežila, bych si ráda odpočinula :D Numerolog i astrolog mi nezávisle na sobě řekli, že zkrátka tři děti mít budu. Takže bych se tomu nevyhýbala :D Tudíž až přijde ten čas, nenápadně znásilním Ondřeje. Momentálně si budu užívat dvě Áčka a doufat, že z nich vychováme fajn kluky a ne totální hovada :-) Naštěstí už Adámek ví, že se holkám kupují kytičky, že luxování j

Tak já vám něco povím, jo? Chcete? Jako takhle, i kdybyste nechtěli, stejně to napíšu.  Někdy se stanou zkrátka situace, který nevymyslíš!  Minulý týden jsme měli doma fekální příhody. Doslova. Tuto "krásnou" životní etapu započal Albert, který mě na kolonádě nahodil ovesnou kaší. Durch. Smrděla jsem jako rasův pytel, tudíž jsem musela neprodleně domů. O dva dny později převzal štafetu Adam. Ten mě i posral. Za čtyři dny později je následoval Ondřej, který naštěstí dodržoval naši intimní zónu a žádné následky na mé osobě nezanechal. Ve středu, v tomto skvostném týdnu, jsem se přestávala cítit dobře. Potykala jsem si s WC mísou a přidala se do řady mých mužů. No, i přes to, že jsem se necítila nejlépe jsem jela na svou lekci jógy do Cerhenic.  Možná jsem měla poslechnout své tělo a zůstat doma, protože na nadjezdu to do mě předjíždějící auto napálilo. Naštěstí mi (vlastně autu), urazil jen zpětné zrcátko. Znamení? Myslím, že jo. A dnes? To byste nevěřili. Kráčíme si

Napadlo mě, že bych mohla zkusit sepsat pár slov o sebevědomí. Já si totiž myslím, že tohle téma je docela na místě. Zkuste si chvilku v mysli přemítat, jak zdání často klame.. Na ulici potkáte krásnou holku. Ve vašich očích krásnou. Říkáte si něco jako "kdybych vypadala jako ona, byla bych naprosto spokojená". Ta holka má skvělou postavu, zdravé a husté vlasy, bezchybnou pleť a je k vzteku charismatická. No jo, ale pak se třeba zcela "náhodou" s touhle slečnou potkáte a prohodíte pár slov. Zdá se vám sympatická, najdete společnou řeč. Zajdete na kafe, na víno. Ve vašich očích je pořád tak krásná....Ale ona najednou zmíní, jak o sobě pochybuje. Řekne, jak ona sama sebe vidí v zrcadle. "Mám celulitidu na zadku, vykojený prsa, unavenou pleť a potřebuju rovnátka". Vy to ale nevidíte. Nechápete, jak zrovna ona, může sama sebe takhle vidět... No a o tom to všechno je. Okolí nás přece může vnímat krásné. Nezáleží na tom, jestli máme nebo nemáme celulitidu, p