Tak já vám něco povím, jo? Chcete? Jako takhle, i kdybyste nechtěli, stejně to napíšu. Někdy se stanou zkrátka situace, který nevymyslíš!
Minulý týden jsme měli doma fekální příhody. Doslova. Tuto "krásnou" životní etapu započal Albert, který mě na kolonádě nahodil ovesnou kaší. Durch. Smrděla jsem jako rasův pytel, tudíž jsem musela neprodleně domů. O dva dny později převzal štafetu Adam. Ten mě i posral. Za čtyři dny později je následoval Ondřej, který naštěstí dodržoval naši intimní zónu a žádné následky na mé osobě nezanechal.
Ve středu, v tomto skvostném týdnu, jsem se přestávala cítit dobře. Potykala jsem si s WC mísou a přidala se do řady mých mužů. No, i přes to, že jsem se necítila nejlépe jsem jela na svou lekci jógy do Cerhenic. Možná jsem měla poslechnout své tělo a zůstat doma, protože na nadjezdu to do mě předjíždějící auto napálilo. Naštěstí mi (vlastně autu), urazil jen zpětné zrcátko. Znamení? Myslím, že jo.
A dnes? To byste nevěřili. Kráčíme si to s ctihodným Albertem kolem Labe. Udělala jsem fatální chybu - na tři vteřiny jsem se k němu otočila zády, protože jsem si potřebovala zavázat tkaničku. On využil situace a strčil kočárek, stojící vedle mě, do Labe! Reagovala jsem jak zpomalený film, tudíž vozítko zajelo přímo do vody!!! Zmocnila se mě panika. Velmi direktivním tónem jsem přikázala Albertovi ať stojí na silnici a ani se nehýbe. Kočárek jsem hypnotizovala pohledem, ať nikam neplave a už vůbec, ať na mě nezkouší ponor. Začal mě polívat studený pot. Kočár se odchyloval od břehu a potápěl se. Bertík běžel za mnou k vodě. Byla jsem hysterická. 1
Najednou se objevilo světlo na konci tunelu - KÁNOISTI!!!! Začala jsem hulákat na jejich trenéra jedoucího na bicyklu. Chrabrý junák seskočil z velocipédu a zapískal na své svěřence ať okamžitě míří ke břehu. Jeden chlapec rychle připlul a snažil se pádlem lovit kočár. Byl už dost ponořený, takže jsem měla pocit, že je nenávratně v prdeli. Mezitím jsem držela v podpaží Alberta a volala nevěřícímu Ondřejovi, ať přiběhne z práce (má kancelář kousek od místa činu) na lov. Přiběhl velmi loudavým krokem. Naštěstí šel okolo lázeňský rekreant, našel kus mohutné větve a jal se pomoci. Kočár vylovili!!!!
Díky Bohu jsem neměla výjimečně na kočárku mobil. To by mě Božský asi zabil, jelikož je můj aparát asi dva měsíce starý.
A tak se všichni z plna hrdla zasmějme! :D
Minulý týden jsme měli doma fekální příhody. Doslova. Tuto "krásnou" životní etapu započal Albert, který mě na kolonádě nahodil ovesnou kaší. Durch. Smrděla jsem jako rasův pytel, tudíž jsem musela neprodleně domů. O dva dny později převzal štafetu Adam. Ten mě i posral. Za čtyři dny později je následoval Ondřej, který naštěstí dodržoval naši intimní zónu a žádné následky na mé osobě nezanechal.
Ve středu, v tomto skvostném týdnu, jsem se přestávala cítit dobře. Potykala jsem si s WC mísou a přidala se do řady mých mužů. No, i přes to, že jsem se necítila nejlépe jsem jela na svou lekci jógy do Cerhenic. Možná jsem měla poslechnout své tělo a zůstat doma, protože na nadjezdu to do mě předjíždějící auto napálilo. Naštěstí mi (vlastně autu), urazil jen zpětné zrcátko. Znamení? Myslím, že jo.
A dnes? To byste nevěřili. Kráčíme si to s ctihodným Albertem kolem Labe. Udělala jsem fatální chybu - na tři vteřiny jsem se k němu otočila zády, protože jsem si potřebovala zavázat tkaničku. On využil situace a strčil kočárek, stojící vedle mě, do Labe! Reagovala jsem jak zpomalený film, tudíž vozítko zajelo přímo do vody!!! Zmocnila se mě panika. Velmi direktivním tónem jsem přikázala Albertovi ať stojí na silnici a ani se nehýbe. Kočárek jsem hypnotizovala pohledem, ať nikam neplave a už vůbec, ať na mě nezkouší ponor. Začal mě polívat studený pot. Kočár se odchyloval od břehu a potápěl se. Bertík běžel za mnou k vodě. Byla jsem hysterická. 1
Najednou se objevilo světlo na konci tunelu - KÁNOISTI!!!! Začala jsem hulákat na jejich trenéra jedoucího na bicyklu. Chrabrý junák seskočil z velocipédu a zapískal na své svěřence ať okamžitě míří ke břehu. Jeden chlapec rychle připlul a snažil se pádlem lovit kočár. Byl už dost ponořený, takže jsem měla pocit, že je nenávratně v prdeli. Mezitím jsem držela v podpaží Alberta a volala nevěřícímu Ondřejovi, ať přiběhne z práce (má kancelář kousek od místa činu) na lov. Přiběhl velmi loudavým krokem. Naštěstí šel okolo lázeňský rekreant, našel kus mohutné větve a jal se pomoci. Kočár vylovili!!!!
Díky Bohu jsem neměla výjimečně na kočárku mobil. To by mě Božský asi zabil, jelikož je můj aparát asi dva měsíce starý.
A tak se všichni z plna hrdla zasmějme! :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.