Zápisník jedné Radky

Ani jsem se nenadála a bude mi třicet. Od zítřka přesně za měsíc oslavím takový menší zlomový bod. Při té představě na mě padá lehká melancholie, protože přece nedávno mi bylo osm... Když jsem se narodila, byla jsem první, ze dvou vymodlených holčiček. Prý modrooká princezna, která nechtěla jíst. Narodila jsem se do skvělé rodiny, kde se to báječnými lidmi jen hemžilo. Ta nejlepší máma, táta, který nezkazí žádnou legraci, nejhodnější babičky a dědové, co všechno ví... Čas letěl, až tak, že jsem si ho přála zastavit už jako malá. Chtěla jsem věky věků sedět dědovi na klíně a dávat mu hloupé otázky o vesmíru a černé díře. Přála jsem si každou sobotu spát u babičky, snídat kakao a chleba s marmeládou. Jenomže ono to zastavit nešlo... Najednou mi bylo šestnáct, zamilovala jsem se a od té doby to jelo jako na horské dráze. Z té malé, modrooké holčičky byla najednou dospívající holka. Děda mi zmizel - naštěstí jen z očí, ne ze srdce. Děda odešel, ale přišli mi do života dvě krásné du

Moje velmi dobrá přítelkyně (heterosexuální) mě upozornila, že bych okamžitě měla napsat druhý díl předchozího článku, protože a jelikož jsou mnohem zajímavější věci, které bych na sebe mohla prásknout... Věci připomínající Tapioku jsou velký problém Ano :D Tapiokový dezert, Bubble tea, nebo takové ty oranžové podložky na cvičení to prostě není přípustné! Ochutnat to, je pro mě tak nepřijatelné, jako sníst játro nebo plíčky na smetaně. Cvičit na podložce s bublinkovým vzorem znamená, že budu zvracet. Je to celkem divný, že jo? :D Vzory potahů v automobilech Takové ty klasické potahy ve "stodvácách", Feliciích nebo "varťasech" ve mně vyvolávají okamžitý dávivý reflex :D Jakožto zastánce zdravé výživy nemohu pochopit, že... si dá někdo hranolky bez tatarky? Sladké tečky Ty musím mít bezpodmínečně po každém slaném, vlastně i sladkém, jídle. Je mi jedno co to je - hlavně sladká chuť- nejradši samozřejmě 78% Lindt. Ale když není, musím improvizovat :D

Každý si tím svým životem a tím svým světem kráčíme po svém. Různě měníme názory, postoje, nadhledy, pohledy i priority. Jedna kamarádka mi kdysi říkala, že lidi se nemění. Já si to ale nemyslím. Vlastně si myslím pravý opak. Lidé se mění a hodně. To, že se v danou chvíli nějak chováme a zpětně si řekneme, že v tuto dobu bychom už dělali úplně něco jiného, to je naprosto normální. Člověk je podle mně tvor "houbovitý". Co to znamená? Že nasává vše, co právě potřebuje - bohužel někdy i to, co nepotřebuje. Soudím li dle sebe, tak já jsem se tedy změnila hodně. Od kdy? Bylo to na etapy. Například po maturitě jsem naprosto přetransformovala svůj životní styl. Začala jsem přemýšlet o jídle a cvičit jógu. Změnila jsem se taky po nemoci mamky, kdy jsem si uvědomila, že padnout na samotné dno je jako lusknutím prstu. A že až na to dně člověk pozná, jak moc má sil. Změnila jsem se, když mi umřel děda. Změnila jsem se, když se mi narodili kluci. A nejvíc jsem se změnila, když jsem 

Tak jo, zplodit dítě na Silvestra, to je už samo o sobě velká prča. Obzvláště pak, když jste DOST ovínění. Ale takové následky? Tak to som naozaj nečekal.. Nebudu vám sem opět zas a znovu vypisovat, že náš blonďatý anděl žhne plameny pekelné :D Ale ráda bych vám vyprávěla další příhodu, která vskutku není smyšlená... Mohl to být den jako kterýkoliv jiný... Třicátý duben 2019 mi přinesl jedno poprvé. Musím říci, že bych se bez toho velmi ráda obešla. Moje sexuální poprvé, tenkrát ve stanu na "Mácháčí", taky nebylo dechberoucí, ale tento zážitek jsem si mohla odpustit. Nuže k věci... Podotýkám, že předchozí den lilo jako z konve, tudíž bylo hřiště v Kluku opravdu blátivé. Toho fištrón Bertík využil. S jiskrou v oku si uvědomil, že má na nohou gumáky, tudíž se jal objevovat terén a hledat kaluž. Ihned jsem jeho plán zmerčila. Bertík zahlédl jednu obří - čekali jste něco jiného? V mých očích byla asi osmimetrová...:D  Okamžitě ostřehbitě jsem nastartovala svou