Ani jsem se nenadála a bude mi třicet. Od zítřka přesně za měsíc oslavím takový menší zlomový bod. Při té představě na mě padá lehká melancholie, protože přece nedávno mi bylo osm...
Když jsem se narodila, byla jsem první, ze dvou vymodlených holčiček. Prý modrooká princezna, která nechtěla jíst. Narodila jsem se do skvělé rodiny, kde se to báječnými lidmi jen hemžilo. Ta nejlepší máma, táta, který nezkazí žádnou legraci, nejhodnější babičky a dědové, co všechno ví...
Čas letěl, až tak, že jsem si ho přála zastavit už jako malá. Chtěla jsem věky věků sedět dědovi na klíně a dávat mu hloupé otázky o vesmíru a černé díře. Přála jsem si každou sobotu spát u babičky, snídat kakao a chleba s marmeládou. Jenomže ono to zastavit nešlo...
Najednou mi bylo šestnáct, zamilovala jsem se a od té doby to jelo jako na horské dráze. Z té malé, modrooké holčičky byla najednou dospívající holka. Děda mi zmizel - naštěstí jen z očí, ne ze srdce.
Děda odešel, ale přišli mi do života dvě krásné duše. Dva kluci, kteří mi změnili svět a já najednou nevím, co dělají bezdětní :-)
Teď už nechci zastavit čas. Chci žít přítomností a asi v ní už z 80 % žiju. Nemyslet na to co bude, ale být jen tady a teď.Vzpomínat s láskou a pokorou na minulost, ale užívat si teď a tady. Je to velká práce, ale pokud se uvolním, nadechnu a vydechnu - je to přesně to ono, co znamená žít.
Je mi skoro třicet. Chci aby mi bylo třicet. Jsem vděčná za to, co jsem prožila a co prožívám, protože to je to, oč tu kráčí :-)
Když jsem se narodila, byla jsem první, ze dvou vymodlených holčiček. Prý modrooká princezna, která nechtěla jíst. Narodila jsem se do skvělé rodiny, kde se to báječnými lidmi jen hemžilo. Ta nejlepší máma, táta, který nezkazí žádnou legraci, nejhodnější babičky a dědové, co všechno ví...
Čas letěl, až tak, že jsem si ho přála zastavit už jako malá. Chtěla jsem věky věků sedět dědovi na klíně a dávat mu hloupé otázky o vesmíru a černé díře. Přála jsem si každou sobotu spát u babičky, snídat kakao a chleba s marmeládou. Jenomže ono to zastavit nešlo...
Najednou mi bylo šestnáct, zamilovala jsem se a od té doby to jelo jako na horské dráze. Z té malé, modrooké holčičky byla najednou dospívající holka. Děda mi zmizel - naštěstí jen z očí, ne ze srdce.
Děda odešel, ale přišli mi do života dvě krásné duše. Dva kluci, kteří mi změnili svět a já najednou nevím, co dělají bezdětní :-)
Teď už nechci zastavit čas. Chci žít přítomností a asi v ní už z 80 % žiju. Nemyslet na to co bude, ale být jen tady a teď.Vzpomínat s láskou a pokorou na minulost, ale užívat si teď a tady. Je to velká práce, ale pokud se uvolním, nadechnu a vydechnu - je to přesně to ono, co znamená žít.
Je mi skoro třicet. Chci aby mi bylo třicet. Jsem vděčná za to, co jsem prožila a co prožívám, protože to je to, oč tu kráčí :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.