Zápisník jedné Radky

Opravdu reálně jsem si myslela, že s blogem končím. Nevím proč, zkrátka pocit. A najednou mi začaly chodit zprávy, že vás moje články baví a třeba se v nich i vidíte. A tak s koncem ještě počkám... Já psaní zkrátka miluju. Je to můj způsob ventilace a vyjádření sama sebe. Nepíšu proto, abych dostala nějakou spolupráci na krém na prdelku, nepíšu proto, abych měla "lajky". Píšu proto, abych dala terapii sama sobě. A možná i někomu dalšímu. Moje knížka číslo dvě je už těsně před pomyslným porodem a já se nemůžu dočkat, co na ní řeknete. Je jiná než "STŘAPATKA". Je veselá, ale i hodně smutná. Je vtipná, i k zamyšlení. Asi taková, jako jsem já. Svoje stáří a možná že i druhou polovinu života si představuju tak, že budu jen cestovat a psát. Budu mít ten svůj vysněný dům (už vím, který to je, ale nic vám neřeknu:-), terasu, výhled na les, tři děti, bulteriéra, dosavadního manžela :-), dobrou kávu v ruce a úsměv na tváři. Můj život je přesně takový jaký má být. Moje p

Jak často posloucháte svoje myšlenky? Musím říct, že já až donedávna téměř nonstop. Nechala jsem se požírat strachem, pohlcovaly mě domněnky, vytvářela jsem si scénáře a smyšlené reality. Ale teď, díky mému skvělému kamarádovi, který spolu s mým manželem apeluje na statut Buddhy, už to nedělám :-) Zjistila jsem, respektive došlo mi, že mysl je velmi chytrá a zákeřná dáma, která nás tlačí někam, kam nechceme. Když přestaneme mysl poslouchat a začneme být více ve vědomí, život se najednou úplně obrátí. Jakmile mám z něčeho strach, normálně ho pošlu k šípku (většinou volím ostřejší slova) :-) A opravdu to funguje. Pokud nevím, co dělat nebo nevím, jestli dělám dobře, přestanu to řešit. No a světe div se, ono se to opravdu vyřeší samo. Zmíněný kamarád mi radí, že vlastně nemusím dělat vůbec nic - jen házet všechny myšlenky do vědomí. Strach ještě nikdy nikoho nikam neposunul . Teď, když se bojím, beru to jako výzvu a prostě jdu do toho. Pokud by to nemělo vyjít, přijde jiná příležit