Opravdu reálně jsem si myslela, že s blogem končím. Nevím proč, zkrátka pocit. A najednou mi začaly chodit zprávy, že vás moje články baví a třeba se v nich i vidíte. A tak s koncem ještě počkám...
Já psaní zkrátka miluju. Je to můj způsob ventilace a vyjádření sama sebe. Nepíšu proto, abych dostala nějakou spolupráci na krém na prdelku, nepíšu proto, abych měla "lajky". Píšu proto, abych dala terapii sama sobě. A možná i někomu dalšímu.
Moje knížka číslo dvě je už těsně před pomyslným porodem a já se nemůžu dočkat, co na ní řeknete. Je jiná než "STŘAPATKA". Je veselá, ale i hodně smutná. Je vtipná, i k zamyšlení. Asi taková, jako jsem já.
Svoje stáří a možná že i druhou polovinu života si představuju tak, že budu jen cestovat a psát. Budu mít ten svůj vysněný dům (už vím, který to je, ale nic vám neřeknu:-), terasu, výhled na les, tři děti, bulteriéra, dosavadního manžela :-), dobrou kávu v ruce a úsměv na tváři. Můj život je přesně takový jaký má být. Moje přání se plní a já se cítím doopravdy šťastná. Jsem vděčná za každý nový nádech, za pohledy svých synů, za lásku svého muže, za potrhlost našeho psa, za věrnost několika málo přátel, za milující rodinu, které mě vždycky podpoří.
Je důležité si uvědomit, že tu nejsme pro to, aby nás někdo trestal. Jsme tu pro to, abychom dostali to nejlepší. A pro každého je to nejlepší něco jiného. Pokud máme negativní myšlenky a domněnky, tak je dostaneme jako bumerang. A není to o tom, že byste si něco zasloužili, vy si to zkrátka přejete. A ruku na srdce, není jednoduché s tím pracovat. Vždycky je jednodušší někoho obvinit. Ale začněme u sebe...
Kde se vidíte vy v budoucnu? Kam směřujete?
Já psaní zkrátka miluju. Je to můj způsob ventilace a vyjádření sama sebe. Nepíšu proto, abych dostala nějakou spolupráci na krém na prdelku, nepíšu proto, abych měla "lajky". Píšu proto, abych dala terapii sama sobě. A možná i někomu dalšímu.
Moje knížka číslo dvě je už těsně před pomyslným porodem a já se nemůžu dočkat, co na ní řeknete. Je jiná než "STŘAPATKA". Je veselá, ale i hodně smutná. Je vtipná, i k zamyšlení. Asi taková, jako jsem já.
Svoje stáří a možná že i druhou polovinu života si představuju tak, že budu jen cestovat a psát. Budu mít ten svůj vysněný dům (už vím, který to je, ale nic vám neřeknu:-), terasu, výhled na les, tři děti, bulteriéra, dosavadního manžela :-), dobrou kávu v ruce a úsměv na tváři. Můj život je přesně takový jaký má být. Moje přání se plní a já se cítím doopravdy šťastná. Jsem vděčná za každý nový nádech, za pohledy svých synů, za lásku svého muže, za potrhlost našeho psa, za věrnost několika málo přátel, za milující rodinu, které mě vždycky podpoří.
Je důležité si uvědomit, že tu nejsme pro to, aby nás někdo trestal. Jsme tu pro to, abychom dostali to nejlepší. A pro každého je to nejlepší něco jiného. Pokud máme negativní myšlenky a domněnky, tak je dostaneme jako bumerang. A není to o tom, že byste si něco zasloužili, vy si to zkrátka přejete. A ruku na srdce, není jednoduché s tím pracovat. Vždycky je jednodušší někoho obvinit. Ale začněme u sebe...
Kde se vidíte vy v budoucnu? Kam směřujete?
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.