Podle mě to není vůbec jednoduché. Žít si tak, jak opravdu chceme jen my, sami. Hodnocení okolí je někdy velmi intenzivní a pokud se necháme ovlivnit, najednou můžeme zjistit, že náš život není vlastně vůbec náš.
Já žiju svůj život, tak jak ho chci, poslední rok. A neberme to tak, že bych nechtěla děti nebo svatbu - to jsem si přála a moc. Ale nedokázala jsem se prosadit sama před sebou. Neustále jsem plnila něčí očekávání - co bych měla a co se naopak nehodí. Chtěla jsem, aby mě měli všichni rádi a tak jsem říkala co chtěli slyšet. Teď už ne. Říkám jen to, co je mi vlastní. Když s něčím nesouzním, buď mlčím a nebo to řeknu nahlas - ovšem s dodatkem, že je to můj názor a nevím jestli je dobrý nebo špatný. Prostě je. A někdo s ním buď souzní a nebo ne.
Dělám už jen to, co mě baví. Co dělat nechci, to nedělám. Je to jednodušší než se zdá. Mě baví i uklízení a vaření. Miluju svůj život, ale až od té doby, co je opravdu můj.
Nejlepší je, že už nemám ten urputný pocit, že musím někomu něco dokázat. Bylo to strašně svazující. Nemusím nic. Nic co nechci.
Odvaha pojmout svůj život za vlastní je neskutečně osvohozující. Slova "nemůžu", "nemám na to" a podobně mají význam jen tehdy, pokud mu ho dáme my sami. Já radši razím cestu "zkusím to", "jdu do toho", "hecnu to", "zvldánu to".
Chcete se naučit salsu? Láká vás cesta třeba do Indie, s batohem na zádech? Štve vás vaše práce a raději byste zkusili něco jiného? Štve vás televize a nejradši byste ji třeba darovali na charitu? Líbí se vám růžový svetr, ale možná se nehodí k vašemu datu narození? Odpověď zní: tancujte, jeďte, začněte jinde, vyhoďte ji a noste ho! Můžete cokoliv!!!!
Je váš život váš?
Já žiju svůj život, tak jak ho chci, poslední rok. A neberme to tak, že bych nechtěla děti nebo svatbu - to jsem si přála a moc. Ale nedokázala jsem se prosadit sama před sebou. Neustále jsem plnila něčí očekávání - co bych měla a co se naopak nehodí. Chtěla jsem, aby mě měli všichni rádi a tak jsem říkala co chtěli slyšet. Teď už ne. Říkám jen to, co je mi vlastní. Když s něčím nesouzním, buď mlčím a nebo to řeknu nahlas - ovšem s dodatkem, že je to můj názor a nevím jestli je dobrý nebo špatný. Prostě je. A někdo s ním buď souzní a nebo ne.
Dělám už jen to, co mě baví. Co dělat nechci, to nedělám. Je to jednodušší než se zdá. Mě baví i uklízení a vaření. Miluju svůj život, ale až od té doby, co je opravdu můj.
Nejlepší je, že už nemám ten urputný pocit, že musím někomu něco dokázat. Bylo to strašně svazující. Nemusím nic. Nic co nechci.
Odvaha pojmout svůj život za vlastní je neskutečně osvohozující. Slova "nemůžu", "nemám na to" a podobně mají význam jen tehdy, pokud mu ho dáme my sami. Já radši razím cestu "zkusím to", "jdu do toho", "hecnu to", "zvldánu to".
Chcete se naučit salsu? Láká vás cesta třeba do Indie, s batohem na zádech? Štve vás vaše práce a raději byste zkusili něco jiného? Štve vás televize a nejradši byste ji třeba darovali na charitu? Líbí se vám růžový svetr, ale možná se nehodí k vašemu datu narození? Odpověď zní: tancujte, jeďte, začněte jinde, vyhoďte ji a noste ho! Můžete cokoliv!!!!
Je váš život váš?
Ano, určitě je krásné, když si člověk žije svůj život po svém, tak jak to jemu vyhovuje a líbí se mu to, nenechá se ovlivnit okolím, zároveň ale pokud možno zůstane aspoň jednou nohou na zemi :) Pro někoho může být splněním snu život tady, jiný by se nejradši odstěhoval někam do karavanu a další touží po životě na zámku. Stejně tak je to i s rodinou, studiem, prací, cestováním…žít po svém lze skutečně v mnoha oblastech, ale někomu třeba stačí jen jedna z nich.
OdpovědětVymazat