Zápisník jedné Radky

Co vidíte v zrcadle, když v něm spatříte svůj odraz? Já jsem hodně dlouho viděla asi nějaké své alterego. Ale prý to tak ženy mívají. Vidí zcela odlišnou "realitu", než vidí ostatní. A je hodně zajímavé, že chlapi to mají většinou úplně opačně, než ženy - jen tak mimochodem, vidím to doma a hnedle třikrát. Adámek se rád kochá svým obrazem, jakožto i jeho rodný otec. Oba se pochválí, zhodnotí, že je to kvalitní matroš a jdou dál. Bertík si vždy uhladí ófu, pozdraví Bertíka, který je podle něj kocoulek a jde. A já? Až donedávna jsem viděla ošklivou a věčne tlustou holku. Vše se zlomilo zase tou mojí třicítkou. Ano, vím, že ji neustále omýlám, ale byl to pro mě vážně velký průlom. Koukala jsem na sebe do toho zrcadla a viděla jsem nijakou, nevýraznou slečinku s tlustým břichem a placatým zadkem. Jednou jsem se zeptala Ondry, co si o tom myslí. On byl úplně v šoku. Nechápal, proč by se sám sobě neměl líbit, proč by se neměl mít rád a proč to sakra mám takhle já? A z jeho údiv

Dlouho jsem vám nic nenapsala. Víte proč? Protože jsem toho hodně sdělovala sama sobě. Transformace, která u mě probíhá je neuvěřitelná. Jsem něco jako pozorovatel svého vlastního já. Někdy mám pocit, jako bych se sama na sebe koukala a sledovala nějaký film. Vystoupím, nehodnotím, nesoudím a jen jsem. Jsem v přítomnosti. Něco ve mně se mění, citlivost a intuice se zvyšují a já jsem neskutečně š'tastná. Našla jsem sama sebe, respektive jsem na té nejlepší cestě ke svému já. Chápu se. Konečně se chápu a opouštím vzorce, ve kterých jsem v minulosti uvízla. A je to tak osvobozující. Nedávno se mě opět snažila mysl přelstít.Doslova mi tlačila klíny do hlavy a hnojila ego, které se mi už dařilo hezky zahnat do kouta.Věděla jsem co je to za hru. Nepřistoupila jsem na její pravdila. A ikdyž jsem zpočátku měla tendence pdolehnout, nakopala jsem ji zadek. Taky se vám to stává? Přijde mi až úsměvné, že současně s vnitřní přeměnou se děje i ta vnější. Když se podívám, jak jsem