Dlouho jsem vám nic nenapsala. Víte proč? Protože jsem toho hodně sdělovala sama sobě. Transformace, která u mě probíhá je neuvěřitelná. Jsem něco jako pozorovatel svého vlastního já.
Někdy mám pocit, jako bych se sama na sebe koukala a sledovala nějaký film. Vystoupím, nehodnotím, nesoudím a jen jsem. Jsem v přítomnosti. Něco ve mně se mění, citlivost a intuice se zvyšují a já jsem neskutečně š'tastná.
Našla jsem sama sebe, respektive jsem na té nejlepší cestě ke svému já. Chápu se. Konečně se chápu a opouštím vzorce, ve kterých jsem v minulosti uvízla. A je to tak osvobozující.
Nedávno se mě opět snažila mysl přelstít.Doslova mi tlačila klíny do hlavy a hnojila ego, které se mi už dařilo hezky zahnat do kouta.Věděla jsem co je to za hru. Nepřistoupila jsem na její pravdila. A ikdyž jsem zpočátku měla tendence pdolehnout, nakopala jsem ji zadek. Taky se vám to stává?
Přijde mi až úsměvné, že současně s vnitřní přeměnou se děje i ta vnější. Když se podívám, jak jsem vypadala třeba před šesti lety, vidím úplně jiného člověka. Já jsem se tak moc bála vylézt na povrch, až jsem zcela ztratila sebe samu. Stříhala jsem se na kluka abych potlačila svoji ženskost, odbarvovala jsem si vlasy, abych odřízla přirozenost. Poměrně dost jsem se líčila, protože jsem sama sebe dostatečně nemilovala. Teď mám vlasy už docela dlouhé, přirozenou barvu a líčím se jen velmi obezřetně :-) Ale paradoxem je, že jsem sama se sebou spokojená víc než kdy jindy. A to není nějaká sebestřednost, je to jenom posun.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.