Co vidíte v zrcadle, když v něm spatříte svůj odraz? Já jsem hodně dlouho viděla asi nějaké své alterego. Ale prý to tak ženy mívají. Vidí zcela odlišnou "realitu", než vidí ostatní.
A je hodně zajímavé, že chlapi to mají většinou úplně opačně, než ženy - jen tak mimochodem, vidím to doma a hnedle třikrát. Adámek se rád kochá svým obrazem, jakožto i jeho rodný otec. Oba se pochválí, zhodnotí, že je to kvalitní matroš a jdou dál. Bertík si vždy uhladí ófu, pozdraví Bertíka, který je podle něj kocoulek a jde. A já? Až donedávna jsem viděla ošklivou a věčne tlustou holku. Vše se zlomilo zase tou mojí třicítkou. Ano, vím, že ji neustále omýlám, ale byl to pro mě vážně velký průlom.
Koukala jsem na sebe do toho zrcadla a viděla jsem nijakou, nevýraznou slečinku s tlustým břichem a placatým zadkem. Jednou jsem se zeptala Ondry, co si o tom myslí. On byl úplně v šoku. Nechápal, proč by se sám sobě neměl líbit, proč by se neměl mít rád a proč to sakra mám takhle já? A z jeho údivu jsem byla udivená i já.
Uvědomila jsem si, jak nevděčná jsem byla. Jak málo jsem si uvědomovala, že moje tělo je můj chrám. Jak málo jsem cítila souznění se svým tělem.
Teď je to jinak. Každé ráno se na sebe usměju, pohladím se po tváři a jedu afirmace "jsi skvělá, krásná, zdravá a úspěšná". A i když moje tělo není jako z partesu, mám ho ráda. Moje tělo bylo domovem pro dvě děti a ne zrovna jednoduše je i porodilo. Moje tělo dvě děti krmilo. Moje tělo ústálo hromadu stresu a hodně přešlapů. Moje tělo mě nikdy nezradilo a proto odmítám zrazovat já jeho.
Děkuju mému odrazu v zrcadle a děkuju svému tělu za ohromnou lásku a sílu.
A je hodně zajímavé, že chlapi to mají většinou úplně opačně, než ženy - jen tak mimochodem, vidím to doma a hnedle třikrát. Adámek se rád kochá svým obrazem, jakožto i jeho rodný otec. Oba se pochválí, zhodnotí, že je to kvalitní matroš a jdou dál. Bertík si vždy uhladí ófu, pozdraví Bertíka, který je podle něj kocoulek a jde. A já? Až donedávna jsem viděla ošklivou a věčne tlustou holku. Vše se zlomilo zase tou mojí třicítkou. Ano, vím, že ji neustále omýlám, ale byl to pro mě vážně velký průlom.
Koukala jsem na sebe do toho zrcadla a viděla jsem nijakou, nevýraznou slečinku s tlustým břichem a placatým zadkem. Jednou jsem se zeptala Ondry, co si o tom myslí. On byl úplně v šoku. Nechápal, proč by se sám sobě neměl líbit, proč by se neměl mít rád a proč to sakra mám takhle já? A z jeho údivu jsem byla udivená i já.
Uvědomila jsem si, jak nevděčná jsem byla. Jak málo jsem si uvědomovala, že moje tělo je můj chrám. Jak málo jsem cítila souznění se svým tělem.
Teď je to jinak. Každé ráno se na sebe usměju, pohladím se po tváři a jedu afirmace "jsi skvělá, krásná, zdravá a úspěšná". A i když moje tělo není jako z partesu, mám ho ráda. Moje tělo bylo domovem pro dvě děti a ne zrovna jednoduše je i porodilo. Moje tělo dvě děti krmilo. Moje tělo ústálo hromadu stresu a hodně přešlapů. Moje tělo mě nikdy nezradilo a proto odmítám zrazovat já jeho.
Děkuju mému odrazu v zrcadle a děkuju svému tělu za ohromnou lásku a sílu.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.