Rozmanité těhotenské peripetie jsem vám již popisovala. Na Štědrý den v noci mě nenavštívili duchové Vánoc, nýbrž žáha pálivá, která mi dělala společnost celou noc!
Různé reklamy na rozdílné lékárenské preparáty jsem samozřejmě zaznamenala. Slogany vztahující se na trávení žaludečních šťáv a překyselení jakési jícnové trubice jsem též nevědomky slyšela. Ovšem nikdy jsem jejich užití nepotřebovala. Až do oné osudné noci.
Byli jsme celý večer u mých rodičů a zřejmě jsem se moc nežinýrovala. Povečeřela jsem vinnou klobásu obalenou v pistáciích s br salátem, což jsem s chutí zapila višňovým džusem s vodou. Ráda bych podotkla, že má večeře nebyla nijak přemrštěná! Porce byla odpovídající. Jelikož se Fazol pěkně rozcapuje v mé dutině břišní, na velké obžerství není místo ani kapacita. V průběhu vánočního veselí jsem pozřela ještě jeden chlebíček a půlku kuřecího řízku (malého řízku). Pila jsem džusy (já husa hloupá!). Hrušku a višeň. Za stavu normálního, tedy nesvátečního piju jen vodu. A zde zřejmě nastala ona fatální chyba...
Po cestě domů jsem již pociťovala značný nekomfort. Bylo mi těžko, měla jsem návaly krkání. Po ulehnutí do kanafasu vypuklo celé teatrální představení. Poloha na boku - nelze, poloha na zádech - taktéž nelze, poloha na břiše - nemusím komentovat. Inu tedy podložila jsem si hlavu dvěma polštáři a usadila se ke spánku. Nic. Mé hrdlo pálivě hořelo. Usnout se nejevilo jako možné východisko. Celý beznadějný stav mi znepříjemňoval tak opěvovaný úplněk, který mi vypaloval světelnou stopu do ksichtu! Ano, máme žaluzie, ale že by plnily svou funkci se říci nedá!
Asi tři hodiny jsem se převalovala, podkládala se výš a výš až jsem hleděla stropu z blízka do očí. Modlila jsem se za upadnutí do hlubokého spánku a doufala, že ráno si na své vzplanutí ani nevzpomenu. Jelikož se mi chtělo nonstop zvracet, zůstala jsem samozřejmě vzhůru. Inu vstala jsem a šla "googlovat". Jedlá soda prý pomáhá - pešek, tu nemáme. A co takhle kostka cukru? Ne, to odmítám z pouhého principu! Studené mléko. Ale to by šlo. Vyndavám tedy z lednice onen mok, ovšem díky mé neobratnosti vylévám celý obsah na své skvostné pyžamo se sobem. Chce se mi plakat. Dávám tedy prostor svým citům. Pláču a hořím.
Hodiny ukazují 4:35 a já jsem ještě nezamhouřila oko (ani jedno!). Procházím se po bytě a přemýšlím zda zazvonit na sousedy a požádat je o vědro mléka. Neudělám to, trpím dál. 5:45 ulehám do postele - tedy spíše usedám. Jsem tak unavená, že ač hořící usínám. V 7:35 se probouzím. Celá situace s zlepšila, ale jen na okamžik pouhý. Okolo 10 h jsem opět v jednom ohni.
Zmermomocňuji pana Božského aby se jal hledat lékárnu, která mi poskytne první pomoc. A jelikož je to muž rytířského charakteru, ihned se ujme nastartování našeho stříbrného oře a vydáváme se na výpravu. Neúspěšnou. Žádná pitomá lékárna nemá otevřeno. Obvoláváme kamarády, babičky a celé širé příbuzenstvo. Jako první mi poskytne pomocnou ruku babička z mamčiny strany. Ve své spíži nalezla přesně jednu lžičku jedlé sody. V poledne, v tom okamžení se řítíme vyzvednout zásilku. Ihned si míchám koktejl, který mě vlastně ihned osvobodí od toho nekonečného žáru! Najednou jsem zase ta milá Radunka :D Vzápětí se nám ozývá kamarád Vašek a nabízí nám jakýsi preparát do zásoby. Neváháme a nabídku využíváme taktéž.
Různé reklamy na rozdílné lékárenské preparáty jsem samozřejmě zaznamenala. Slogany vztahující se na trávení žaludečních šťáv a překyselení jakési jícnové trubice jsem též nevědomky slyšela. Ovšem nikdy jsem jejich užití nepotřebovala. Až do oné osudné noci.
Byli jsme celý večer u mých rodičů a zřejmě jsem se moc nežinýrovala. Povečeřela jsem vinnou klobásu obalenou v pistáciích s br salátem, což jsem s chutí zapila višňovým džusem s vodou. Ráda bych podotkla, že má večeře nebyla nijak přemrštěná! Porce byla odpovídající. Jelikož se Fazol pěkně rozcapuje v mé dutině břišní, na velké obžerství není místo ani kapacita. V průběhu vánočního veselí jsem pozřela ještě jeden chlebíček a půlku kuřecího řízku (malého řízku). Pila jsem džusy (já husa hloupá!). Hrušku a višeň. Za stavu normálního, tedy nesvátečního piju jen vodu. A zde zřejmě nastala ona fatální chyba...
Po cestě domů jsem již pociťovala značný nekomfort. Bylo mi těžko, měla jsem návaly krkání. Po ulehnutí do kanafasu vypuklo celé teatrální představení. Poloha na boku - nelze, poloha na zádech - taktéž nelze, poloha na břiše - nemusím komentovat. Inu tedy podložila jsem si hlavu dvěma polštáři a usadila se ke spánku. Nic. Mé hrdlo pálivě hořelo. Usnout se nejevilo jako možné východisko. Celý beznadějný stav mi znepříjemňoval tak opěvovaný úplněk, který mi vypaloval světelnou stopu do ksichtu! Ano, máme žaluzie, ale že by plnily svou funkci se říci nedá!
Asi tři hodiny jsem se převalovala, podkládala se výš a výš až jsem hleděla stropu z blízka do očí. Modlila jsem se za upadnutí do hlubokého spánku a doufala, že ráno si na své vzplanutí ani nevzpomenu. Jelikož se mi chtělo nonstop zvracet, zůstala jsem samozřejmě vzhůru. Inu vstala jsem a šla "googlovat". Jedlá soda prý pomáhá - pešek, tu nemáme. A co takhle kostka cukru? Ne, to odmítám z pouhého principu! Studené mléko. Ale to by šlo. Vyndavám tedy z lednice onen mok, ovšem díky mé neobratnosti vylévám celý obsah na své skvostné pyžamo se sobem. Chce se mi plakat. Dávám tedy prostor svým citům. Pláču a hořím.
Hodiny ukazují 4:35 a já jsem ještě nezamhouřila oko (ani jedno!). Procházím se po bytě a přemýšlím zda zazvonit na sousedy a požádat je o vědro mléka. Neudělám to, trpím dál. 5:45 ulehám do postele - tedy spíše usedám. Jsem tak unavená, že ač hořící usínám. V 7:35 se probouzím. Celá situace s zlepšila, ale jen na okamžik pouhý. Okolo 10 h jsem opět v jednom ohni.
Zmermomocňuji pana Božského aby se jal hledat lékárnu, která mi poskytne první pomoc. A jelikož je to muž rytířského charakteru, ihned se ujme nastartování našeho stříbrného oře a vydáváme se na výpravu. Neúspěšnou. Žádná pitomá lékárna nemá otevřeno. Obvoláváme kamarády, babičky a celé širé příbuzenstvo. Jako první mi poskytne pomocnou ruku babička z mamčiny strany. Ve své spíži nalezla přesně jednu lžičku jedlé sody. V poledne, v tom okamžení se řítíme vyzvednout zásilku. Ihned si míchám koktejl, který mě vlastně ihned osvobodí od toho nekonečného žáru! Najednou jsem zase ta milá Radunka :D Vzápětí se nám ozývá kamarád Vašek a nabízí nám jakýsi preparát do zásoby. Neváháme a nabídku využíváme taktéž.
Doufám, že budu již vždy připravena na nenadálé situace! Dáte si džus? Já ne, děkuji :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.