Přeskočit na hlavní obsah

Zlatá vstupenka

Moc ráda jen tak bloumám po knihkupectví kde nasávám atmosféru, sálám vůni knih a čerpám inspiraci. Téměř pokaždé mě něco cvrnkne do nosu a zaujme natolik, že ať má šrajtofle překypuje penězi či nikoliv, musím si to zakoupit. Se ZLATOU VSTUPENKOU  tomu nebylo jinak..


Zaujal mě nejen obal knihy - i když měl při mém rozhodování co dál dělat (koupit či nekoupit) jeden z jasných faktorů - ale i sekce, oddělení kde se nacházela. Esoterika a seberozvoj. Mé oblíbené knižní regály. Jakmile jsem knihu otevřela a ucítila tu dechberoucí vůní a kouzlo které vyzařovala, byla mou jasnou volbou.

„Kouzelná vstupenka, která vám umožní začít nový život. „



Kniha je psaná formou dokonalého příběhu, Žádné poučky, ohrané fráze, které každý zná, ale neumí je použít. Jedná se o vyprávění, které vás okamžitě strhne do děje a přitom vás nenápadně učí, jak nakládat se svým životem, což si uvědomíte de facto až na poslední stránce.



My sami jsme strůjcem svého života, my sami si určujeme směr. Je jen na nás, kterou cestu si zvolíme. 

Představte si, že dostanete zlatou vstupenku, která vám umožní změnit svůj život, nahlédnout mu jaksi pod pokličku. Najednou uvidíte nevídané. Uvědomíte si nemyslitelné. Dostanete možnost prozřít a začít znovu, lépe, protože nikdy není pozdě.




Celý příběh se odehrává v magickém zábavním parku, v němž žádná atrakce není jen tak ledajaká. Vstupem na ni / ně spatříte střípky ze svého života. Jak ty dobré, tak ty špatné na které jste třeba dávno zapomněli. Dostanete tu šanci si uvědomit, že ne vždy a všechno bylo správné.




Hlavní hrdina je životní pesimista. Nemá utříděné myšlenky a spíš než to co chce, žije co nechce. Jeden jediný okamžik mu ale změní život. Mary, jeho snoubenka, měla autonehodu. Na smrtelné posteli mu předá obálku, která ho zavede až do magického lunaparku...a co potom? Otevřete knihu, přijměte i vy svou ZLATOU VSTUPENKU a otevřete nové dveře k lepšímu životu...



Za mě opravdu kniha, kterou za to stojí nejen číst, ale i ji vlastnit. Nikdy totiž nevíte, kdy se k ní opět vrátíte, kdy sejdete z cesty a nebudete vědět co teď...Poslední stránka mě rozplakala, možná právě proto, že byla poslední. Nedokázala jsem přijmout fakt, že už ji dál nebudu číst...

Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace