Přeskočit na hlavní obsah

Hospodyňka hadr aneb jak jsem poprvé pekla cukroví

Miluju Vánoce. To se o mně ví. Kdyby záleželo na mém skromném uvážení, žila bych na severním pólu, kde bych krmila soby, balila dárky, pila vaječňák na střídačku s punčem a radila Ježíškovi se Santou a Dědou Mrázem jak na to :-) 

Letos jsem se rozhodla plnit tradice

Jelikož mé mateřské odstavení započalo svůj start 11.12, řekla jsem si, že mám času na rozdávání, a tak upeču cukroví. Nemohla jsem se dočkat. Nakoupila jsem si vykrajovátka ve tvaru sobů, perníčků, vloček, stromečků a bůh ví čeho ještě. Zcela výhodně jsem si pořídila razítka na sušenky z nichž byla má radost nebývale nebývalá! A s radostí sobě vlastní jsem vše odprezentovala panu Božskému, který si jen lehce poklepal na čelo. Celá předváděčka totiž nebyla ledajaká! Zapěla jsem mu vánoční hity od Štědrý večer nastal až po vypalovačky z pohádky Tři bratři. Když celý akt zpětně hodnotím tak se nedivím, že chtěl volat žhavou linku Chocholouška.







Linecké, vanilkové rohlíčky a vosí úly

Pro začátek zcela postačí tři druhy. Nebudu si hrát na Magdalénu Dobromilu Retigovou a machrovat s dvanácti druhy cukroví.  Hezky posupně. Linecké milujeme a nikdy ho není dost. Skvělý recept jsem nalezla zde: http://www.peknevypecenyblog.cz/linecke-cukrovi/ . Celý blog je naprosto boží a cukroví, které z receptu vzešlo je jedním slovem BOŽSKÉ! Promazala jsem ho domácí třešňovou marmeládou a aby toho nebylo málo, druhou várku pro změnu švestkovou s čokoládou.




Vanilkové rohlíčky jsme doma nikdy nedělali. Všichni okolo si libovali, jaká jsou ty rohle slast a tudíž jsem se do nich pustila. Abych nevyčnívala z davu. Dala jsem do nich poměrně hodně rumu, takže jsou tak dobré, že nemůžou být lepší. I má malá rumová pralinka Adámek si to myslí. Recept na rohlíčky zde: http://recepty.vareni.cz/babicciny-vanilkove-rohlicky/ . Rum v receptu není, to je má osobní inovace :-)




Vosí úly si objednal k mé "velké radosti" pan Božský. Jakožto správná kuchta domácí jsem jeho "skvělý" nápad s úsměvem odsouhlasila. Pustila jsem se do nich asi před hodinou. Těsto je opravdu dobré a nyní odpočívá v pokoji v lednici. Rumu jsem dala opět o kapánek víc než uvádí recept. Pochybuji, že se tím dá něco zkazit :-) Doufám, že nenastane kolize u aplikace těsta do formiček. Recept na úly zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10084897100-kluci-v-akci/1137-recepty/690-vceli-uly-alias-vosi-hnizda/




A co vy? pečete?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...