Přeskočit na hlavní obsah

2 měsíce ve třech

Už mu jsou dva měsíce. Joo, jako 8 týdnů. Začínáme si dost rozumět. Snad nám to vydrží až na věky, ámen.

Náš "malý" koblížek roste jako z vody. Domnívám se, že místo mléka kojím smetanu. Plnotučnou. Tu 33%. Božský se mě obezřetně a velmi nenápadně otázal, zda u nás za jeho nepřítomnosti, nebyl náš kamarád Mára. Abyste tomu vy, kteří Máru neznáte rozuměli, tento jinoch je postavy statné ba až místy mohutné a jeho kostra se tyčí až do nebes. S přihlédnutím k rozměrům našeho synka se ani nedivím, že ho napadla tato hříšná myšlenka. Ale samozřejmě, že je Božského. Je mu natolik podobný, že si naopak nejsem  jistá já, zda jsem matka :D Možná že by ho měl Božský s Márou?

Nebudeme pátrat. A jelikož má Adámek muskulaturu takovou, jakou má, vymyslela jsem mu povolání (fikaná matka). Bude hokejistou v zámoří, co koupí mamince dům na Floridě (do moře nelezu bojím se žraloků) a bude se o nás pečlivě (finančně) starat, dokud s Božským božsky neskonáme. Doufám, že mou představu nezklame a nedá se třebas na dráhu výpravčího na trase Praha - Prčice.

A jak se ty dva měsíce máme? Vlastně víc než fajn. Adámek je koblížek k umačkání. Dokonce jsem ho už naučila, že ho budu pusinkovat a jeho horlivé námitky to nezmění. Nejprve plakal, poté se vztekal, nyní rezignovaně drží a čeká až to skončí :D
Denně chodíme kilometry a kilometry! Třeba včera jich bylo celkem 26. To mi připomíná, že potřebuju nové boty. Haló, Božský, kdy přijde výplata?






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...