Přeskočit na hlavní obsah

Hovno hoří

Strašně moc jsem vám chtěla dneska něco napsat. Jenže jsem nevěděla co. A tak jsem se rozhodla, že napíšu o hovně. Protože hovno hoří.

Budou to bláboly, tudíž pokud jste spíše intelektuálně smýšlející osoba, snad to ani nečtěte. Chce se mi psát a nevím o čem. To je kombinace. Petr Šabach mě předběhl. Věděl, že hovno hoří. A taky věděl (nebo možná nevěděl), že Pelíšky budou hit...

Tak si tu tak sedím, zírám do monitoru a pračka pere světlé ručníky. Respektive je máchá a mě strašně rozčiluje ten zvuk. Adámek spí, Charles si líže zadek a Koudy mlaská. Ondra odešel kamsi (nikoliv na WC, nýbrž na pivo). Kuchyňská linka je upatlaná, od mých prstů, které šly krást hořkou čokoládu z Lidlu (nekradla jsem v Lidlu, tam jsem ji poctivě zaplatila a nyní ji ukradla z boxu na sladkosti). Musím jí co nejdřív utřít, jelikož jestli něco Božský opravdu nesnáší, je to zapatlaná kuchyň. Po navrácení z hospody by ji musel chudák leštit.

Právě jsem se odlíčila a při pohledu do příručního zrcátka, které se mi tyčí na stole jsem zjistila, že ten odraz teda neznám. Kdo to je proboha? Já vám teda povím, že žádnej šlágr to není. Jsem vcelku bílá - protože opálená jsem jenom od uší ke klíčním kostem, včetně ramen. Pak jsem taky trošku nevýrazná bez těch řas (teda já je mám, ale bez řasenky, chápete). Jo a taky jsem našla zaschlý blitky na krku - pozvracel mě Adámek, já jsem nevrhala.

No, takže vlastně takový normální večer, kdy píšete o ničem a o tom, že hovno hoří.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...