Přeskočit na hlavní obsah

Otylým dětem zdar!

Já tedy nevím, ale kam se otočím, tam vidím obézní dítě. Adámka nepočítám, to je kojenec. Ten to vyleze. A vyběhá. A navíc není obézní, vejde se do tabulek. Je jen takový mačkavý. A to je hezké. Ale dvanáctiletá holčička s cemrem jako starý tata, to už teda hezký opravdu není...

Jelikož je léto, je vskutku logické, že se lidé obnažují (a to i ti, kteří by neměli - nikdy). Děti nevyjímaje. A to vidíte tu pučmelounka u fontány, tu obryni Stáňu v plavečkách s Barbínou (absurdní,že?), tam gigantického mastodonta s dudlíkem...


Kde je chyba? Asi v Matrixu!

Pěkný prd. Žádnej Matrix v tom tentokrát nejede. Jsou to milí rodičové, kteří napájejí svá rozmilá dítka tou hnědou kyselinou na WC, krmí je čokoládkou, zmrzlinkou a párkem v rohlíku (jo, to taky není zdravé, i když je v tom prej maso). A navíc pohyb nula, nula nic. Když mají tito zástupci plnotučné populace popoběhnout, nastává dušnost hodná osmdesátiletého kardiaka. Když má skočit, vrže mu koleno, když plavat, tone z důvodu klesání ke dnu. Myslím, že tudy cesta nepovede..

Proč sakra dětem nedáte vodu (joo,to se fakt pije a není to jedovatý). Myslím takovou tu bez bublinek a citrónový příchuti z Tesca za 9,90. Proč jim nedáte místo lízátka broskev nebo banán? Proč místo chipsů nekoupíte kukuřičné křupky? Možná by to pomohlo a místo prasnice Pepiny by na ulicích chodila normální děvčátka, která nemají v sedmi letech větší prsa než já (no dobře, větší prsa než já má i náš soused...) :D





Tuku zdar!


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace