Přeskočit na hlavní obsah

Loučení se slečnou Hartmankou

Včera 3.9.2016 jsme se spolu rozloučili. Pa pa a šáteček. Za 14 dní započne vládu paní Sezimová - jsem na ní zvědavá, na nádheru :-)) Ale teď vážně. Měla jsem tu nejkrásnější rozlučku jakou jsem si mohla přát...

Moje kamarádky se navzájem téměř neznaly. A o to víc si vážím jejich společné komunikace a následné stejné noty, která byla tak nenucená a přirozená. Zdálo se, že se takhle dohromady známe věky věků. Ale opak je pravdou. Tato skupinka spolu byla poprvé.

Pro někoho znamená rozlučka se svobodou alkohol, kocovinu, výpadky paměti, odpudivého striptéra, tanec až do rána a možná i nějaký ten sexuální hřích.  Jsem opravdu šťastná, že se mi toto vyhnulo. Tančícího policistu s lesklou, plešatou hlávkou, to bych nedala. Šla bych blejt do záhonu :D Bylo vidět, že kamarádky mě znají do nejmenšího detailu. Vědí jaká jsem a podle toho vypadalo i loučení.

Oč kráčelo?


O předsvatební rituál. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Chápu, já až do včerejška taky ne. Byl to neskutečně emotivní zážitek. Při vzpomínce pláču ještě teď.









Součástí byla i moje máma (kdysi bych asi řekla maminka, ale teď ne. Vnímám jí jako neskutečně silnou osobu a slovo "máma" pro mě zní víc upřímně, než "maminka"). Když jsem tam naproti ní stála, držela jí za ruce a viděla její oči, najednou jsem si vzpomněla, jak moc jí miluju. Sama v sobě jsem najednou našla tu malou holčičku a uvědomila si, že ta žena, co mě porodila a vychovala, žije pro mně. V každý moment. Vždy mi dá přednost sama před sebou. Miluje mě upřímně a bez okolků..




A holky? Byly úžasný! Každá řekla tolik věcí, co má na mně ráda...nechápu, že jich bylo tolik. Bylo to dokonalé, krásné a jedinečné! Nikdy nezapomenu!


A na oplátku, víte, co mám ráda já na vás?


Janička

Rozhodně tvůj smysl pro humor, sarkasmus, nadsázku. To, že si umíš sama ze sebe udělat srandu. To, že jsi přímá a nikomu nemažeš med kolem pusy. Tvojí inteligenci a všeobecný přehled. Spolehlivost, ochotu a to, že nic není problém :-*


Verunka

To, že jsi přátelská, milá, usměvavá, neskutečně vtipná, spolehlivá. Nehledě na to jsi i krásná - jak uvnitř, tak vně :-) Jsi empatická, citlivá a na nic si nehraješ :-*


Makrelka

Mám to štěstí, že snad všechny mé kamarádky mají smysl pro humor. A ten tvůj je prostě nadčasový! Vím, že se s tebou vždy zasměju. Ale na druhou stranu - když se mi chce plakat, vím že můžu zavolat a tvé rameno je mi k dispozici. Nikdy mi neřekneš ne, vždy pomůžeš a podáš pomocnou ruku. Nikomu nic nevnucuješ. Vyslechneš, poradíš, ale nevnucuješ. Děkuju :-*



Martinka

To, že jsi opravdová. Každou částí svého těla. Jsi svá, na nic si nehraješ. Tvoji skromnost a přejícnost. Neznám snad nikoho takového. Jsi neuvěřitelně schopná a silná osobnost a i přes to všechno stojíš nohama na zemi. Nemaluješ vzdušné zámky.  A tvůj smysl pro humor nemusím asi ani zmiňovat :-*

Baruška Šmicová
Čistá. Čistá duše. jsi taková, jakou se jevíš. Žádná přetvářka ani faleš. Nezištná. Pomáháš ostatním a nic za to nechceš. Dáváš a je to pro tebe přirozené :-**

Barča Štáchová

Umíš být tak dokonale nad věcí! Neustále se od tebe učím! Salámistka - v dobrém slova smyslu. Neřešíš zbytečnosti, protože víš, že to nemá smysl. Jsi opravdová, na nic si nehraješ. Upřímná, rovná, pokorná. Žádná faleš.

Gabka

To, že si na nic nehraješ. Bez přetvářky. Jsi sama sebou. Toho si vážím. Jsi pokorná, čestná a férová. Nepovyšuješ se nad nikoho. Dokážeš se upřímně radovat :-*









Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...