Přeskočit na hlavní obsah

Noci s Božským

Dneska vám popíšu noci s Božským. S tím malým. Ne s jeho malým. S tím malým Božským. Prostě s naším synem. Jen aby nedošlo k nějaké nepovedené slovní hříčce :-)

Náš šťastný Buddha spí sám ve své cimře již od dodávky z porodnice. Nelekejte se. Nejsem krkavčí matka, ani nebydlíme v hradu. Adámka pokoj je ihned vedle naší ložnice. Takže co by kamenem dohodil. Naše noclehárna je totiž tak malá, že by nebožátko musel levitovat ve vzduchu, nebo spát s námi v posteli a já v díře mezi postelí a zdí, což nelze (pár nocí tedy ano, ale celý život??).

Adys usíná sám (díky Bohu za ty dary!). Pohádky či jinou neméně závažnou literaturu mu čtu přes den, jelikož v předspánkovém čase ho tato činnost nezajímá. Před uložením do kanafasu zkonzumuje večeři jako velký chlap. Třeba včera měl špenát a brambory (bez uzeného). Poté si dá místo piva lok rýžového mléka, pomorduje plyšového medvěda, kousne neméně plyšovou lišku do hlavy, otočí se na bok a spí. Celý tento proces se završuje do 30 minut po uložení do postýlky. Samozřejmě ho na dobrou noc políbím, ujistím o své lásce k němu, pomazlím ho a odcházím pryč.

Budí se většinou mezi 4 a 5 ranní. nechce jíst či přebalit. Chce jen změnit své cílové místo. A tak ho já, popřípadě velký Božský přeneseme do našeho lóže. A tam je Adámek opravdu vrnící blahem. Ondru píchne do oka, dá mu pěstí, mě obejme, chytne kolem krku a spí do 7.


A jak spí vaše robátka?




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...