Ve svůj den "D" jsem měla opravdu napilno. Doslova. Můj krok byl rychlý. Tak rychlý, že jsem málem nedošla na záchod. Ano, střeva pracovala na plné obrátky. Naštěstí zůstalo vše tam, kde mělo.
Obřad jsme měli v 16 h. Co to znamená? Jediné. To, že máte na všechno dost času. I na to se stresovat. Má to mnoho výhod, ale i nevýhod. Jako velké mínus se mi jevil fakt, že jsem celý bóží den chodila nenalíčená. Zaprvé vypadám jak vyblitý lečo a zadruhé si bez vrstvy řasenky připadám velmi nedomrlá. Nicméně jsem to vydržela. S vypětím sil to zvládl i Ondřej, který si mě nakonec vzal :-)
Jsem perfekcionistka. Dělám si tím dost problémů. Chci zvládnout všechno sama a nenechám nikoho aby mi do čehokoli žvanil. Občasně pomoc přijmu, ale po té si to stejně předělám podle svého gusta. A jinak tomu nebylo ani ve svatební den. Ráno jsem vstala, obstarala Adámka a předala ho mé kamarádce na dopolední "prázdniny". Mezitím, co se malý tetelil u tetičky blahem, já jsem střídavě zdobila hájenku a střídavě navštěvovala WC misku. Občasně jsem ještě buzerovala Ondru, který to s grácií ustál.
Celý koloběh se uzavřel lehce po obědě, který jsem neměla. Následovalo vyzvednutí malého Božského, rychlá sprcha, umýt hlavu, líčení a oblékání. Okolo 15h si Ádu vyzvedli naši a jali se ho dopravit na obřad - to, že neuměli zapnout autosedačku po 157, je věc jiná. Dobrá věc se podařila a po půl čtvrté jsme se všichni sešli na místě určení.
Byla jsem jako v transu. Klepala se mi brada i ruka (a to tak, že jsem si tou květenou, těžkou jako kráva, dala málem po hubě) :D. Střídavě mi tekly slzy, které se měnily za napětí a nervozitu. Ondru jsem držela tak pevně, že jsem vskutku rukodrtila.
Po krásném obřadu ze mně všechno spadlo a to tak, že na mě nepůsobil alkohol. Vypila jsem toho opravdu dost, nýbrž jsem byla zcela střízlivá :D
Obřad jsme měli v 16 h. Co to znamená? Jediné. To, že máte na všechno dost času. I na to se stresovat. Má to mnoho výhod, ale i nevýhod. Jako velké mínus se mi jevil fakt, že jsem celý bóží den chodila nenalíčená. Zaprvé vypadám jak vyblitý lečo a zadruhé si bez vrstvy řasenky připadám velmi nedomrlá. Nicméně jsem to vydržela. S vypětím sil to zvládl i Ondřej, který si mě nakonec vzal :-)
Jsem perfekcionistka. Dělám si tím dost problémů. Chci zvládnout všechno sama a nenechám nikoho aby mi do čehokoli žvanil. Občasně pomoc přijmu, ale po té si to stejně předělám podle svého gusta. A jinak tomu nebylo ani ve svatební den. Ráno jsem vstala, obstarala Adámka a předala ho mé kamarádce na dopolední "prázdniny". Mezitím, co se malý tetelil u tetičky blahem, já jsem střídavě zdobila hájenku a střídavě navštěvovala WC misku. Občasně jsem ještě buzerovala Ondru, který to s grácií ustál.
Celý koloběh se uzavřel lehce po obědě, který jsem neměla. Následovalo vyzvednutí malého Božského, rychlá sprcha, umýt hlavu, líčení a oblékání. Okolo 15h si Ádu vyzvedli naši a jali se ho dopravit na obřad - to, že neuměli zapnout autosedačku po 157, je věc jiná. Dobrá věc se podařila a po půl čtvrté jsme se všichni sešli na místě určení.
Byla jsem jako v transu. Klepala se mi brada i ruka (a to tak, že jsem si tou květenou, těžkou jako kráva, dala málem po hubě) :D. Střídavě mi tekly slzy, které se měnily za napětí a nervozitu. Ondru jsem držela tak pevně, že jsem vskutku rukodrtila.
Po krásném obřadu ze mně všechno spadlo a to tak, že na mě nepůsobil alkohol. Vypila jsem toho opravdu dost, nýbrž jsem byla zcela střízlivá :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.