Přeskočit na hlavní obsah

Jaká bude Radka za 30 let?

Snad živá. No opravdu. Doufám. Přece jenom je mi 27 pryč, tzn. pokud dobře počítám (matematika byla vždy mou velmi slabou stránkou), že mi bude 57. Takže předpokládejme, že budu stále hebká, svěží a žádoucí..

Představovala bych si to asi takhle...


Sedím na zápraží svého domu s terasou, je babí léto, podzim...a já píšu svůj třetí bestseller...a pak jsem se probudila :D Tak znovu. Sedím na zápraží svého domu s terasou, je babí léto, podzim...a já píšu svůj již čtvrtý bestseller. Piju si zázvorový čaj nebo dvojčičku rulandy. Okolo mě prochází prošedivělý Božský, který mě i po 40 letech (uuf) vztahu miluje (nevadí mu povislá prsa a vrásky kolem očí a pořád se mnou provozuje sex) a pohladí mě po vlasech. Na zahradě si prozpěvuje moje vnučka, kterou zrovna houpe na kolenou můj syn (který je hokejista nebo bubeník - ještě v tom nemám zcela jasno).

Občas se zastavím v redakci časopisu, do kterého sem tam napíšu nějaký ten "chytrý" článek. Okolo zahrady se handrkuje o své místo ve smečce německá doga Olina a mops Kremrole. Jsem zachovalá, zralá žena s krátkým blond mikádem a patkou, která mi nenápadně padá přes čelo dolů. Postavu mám ham ham (v rámci možností). Cvičím jógu a občasně vedu nějaké ty lekce. Božský zraje jako víno. Vydělává fajn peníze a každý rok mě bere k moři na smradlavý krevety.

S naším synem máme úžasný vztah a pokaždé mě na přivítanou láskyplně obejme. Užíváme si jeden druhého a lásky, která nikdy nezmizí..


Tak taková by mohla být Radka za 30 let..co vy na to?



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...