Diagnóza: ČOKOLÁDA

Jsem klasický čokoholik. Zdá se mi to už ale opravdu na hraně! Je normální sníst každý den alespoň pidimidi kousíček čokolády? Ondra hrozí, že ji přede mnou bude zamykat. To ale neví, že najdu klíč. A pokud ne, najdu kladivo.


Nějaká Milka ta mě tedy opravdu neuspokojí. To je s prominutím sladký hnus, velebnosti. To kolem té opravdové čokolády ani neprošlo. Takže čokoláda na vaření je nejnižší možný level. Nejlepší je ta z Lidlu. Pokud není v dosahu mistr Lidloň, beru i Orion.  No a potom už se to jenom stupňuje. Miluji vysokoprocentní čokošky od Lindt! (moment, uslinila jsem si klávesnici).

V kuchyni mám miniaturní šuplíček, kde se musí vždycky!!! nějaká hořká slabost vyskytovat. Pokud ne, jsem schopná obrátit byt vzhůru nohama a najít alespoň nějakou nouzovku ve formě čehokoliv sladkého. A to jsou vám potom prasácké orgie!

Když není doma Božský, jsem jako utržená ze řetězu. Sednu si do houpacího křesla, otevřu knihu a místo odšpuntování božolé, trhám obal čokolády. Nenápadně a ladně ukusuji, až je v tahu celá tabulka!!

A jaká je vaše slabost? Prosím, řekněte, že kouříte krabku, pijete rum na litry nebo hltáte pytlíky brambůrek!