Přeskočit na hlavní obsah

Zázraky z nebe

Bez nadsázky nejkrásnější film, který jsem viděla. Plakala jsem od začátku až do konce. Nemyslete si ale, že jde o nějaký názor odborníka. Co se filmů týče, jsem taková stará panna. Já radši knížky, ale to víte.  tahle nesmí v mé knihovně chybět! Takže...milý Ježíšku..





O co jde?

O děti. Respektive o malou holčička Annabell. Je jí deset. Je neskutečně krásná, milá a má dolíčky ve tvářích. Na první pohled jsem se do ní zamilovala. Anne, jak jí rodina říká, žije spolu s rodiči, sestrou Abbie a Adellyn na statku, kde mají opravdu kouzelný domov.. Všichni se mají tak moc rádi, že už to mě dojalo...




Jednou v noci začne ale Annie zvracet. Lékaři se domnívají, že jde zprvu o nějakou žaludeční koliku, poté intoleranci na laktózu. Holčičce se ale neulevuje, ba naopak. Je jí zle, zvrací, nemůže jíst, má nafouklé bříško..

Sledem různých okolností a "náhod" se dostane malá Ann do rukou úžasného lékaře Nurka, který si mě získal. Nešlo o žádného seriózního konzervu, naopak. Měl duši malého chlapce. Uměl si ze sebe dělat legraci a zlehčovat vážné diagnózy nemocných dětí. Zjistil, že Annie má opravdu vážnou nemoc střev, která je prakticky nevyléčitelná. Není schopná jíst normální jídlo, nesnesitelná bolest se stala její každodenní společník....A ona je tak statečná a láskyplná!!!



Není to dobré. Annin stav se nelepší a ona si přeje zemřít...Omlouvá se mamince za to, že ji tu chce nechat samotnou, ale už nechce, nemůže...

Ale najednou se stane zázrak... nemůžu vám říct jaký, podívejte se na film sami. Obzvláště pokud jste mámy...Řeknu jen jedno, dobře to dopadne! :-)  A připravte si hodně kapesníčků!




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...