Přeskočit na hlavní obsah

RADKA a


ALKOHOL - přátelé, to nejde moc dohromady. Jak bych tak řekla, nejsme v přízni. Jakmile pozřu více než dvě deci vína, kulantně řečeno bliju jako šakal. Jediné, co mi dělá jakž takž dobře je gin versus tonic.

SLADKOSTI - musím to komentovat? Musím to vážně komentovat? Slané k životu nepotřebuji - nebo jen ojediněle. Ale takové lívance, palačinky, čokolády, Šufánci to je moje zkáza. Jednou zemřu jako stará, tlustá kobliha!

POHYB - ano, ten aplikuji. Vcelku často. Běhochůze s kočárkem, jóga, mučení břišního špeku každé ráno, výpady s knedlíčkem Božským, skoky do schodů když jdu vynést koš a tak.

VÁNOCE - tak ty prostě MILUJU! Chtěla bych mít celý rok advent! Pořád bych pekla cukroví, pila svařák (jen krapet, pak přece zvracím), věšela jmelí (líbala se pod ním, za ním, pod ním, na něm), koukala na pohádky, čuchala jehličí, zdobila stromek, jedla perníčky, kupovala dárky (což by vyžadovalo navýšit příjem - značně) a dostávala dárky (i bez navýšení).

CESTOVÁNÍ - máme se rádi. Malý problém mám s dlouhou cestou autem bez kinedrilu. S dlouhou cestou v autě, kde jsou takové ty divné vzorované potahy ze kterých se vám chce zvracet i s kinedrilem a bez vína. Malý problém mám taky s letadly. Každý cestující je podezřelý a osočuji ho z terorismu. Navíc se v těch výšinách necítím zrovna jako ryba ve vodě. Malý problém skýtají taktéž lodě. Od trajektu po kajak. Mám mořskou nemoc a panickou hrůzu z ponoru po shlédnutí Titanicu. A to jak na Vltavě, Rožumberku i Jadranu. Zbývá kolo které nesnáším. Akceptuji chůzi.

TELEVIZE - ta mě vytáčí. Kdyby záleželo na mně, bez pardonu ji ukončím nájemní smlouvu. Sleduje ji akorát Božský č.1. Občas ani neví na co vlastně kouká, ale hlavně že to běží. Sem tam na ní hledí také Božský č. 2, který miluje Martina Snílka a tu debilní pohádku, kde pořád říkají "myška věc" a "hej ooouško" (což pak mimochodem zpívám celé dopoledne).

TCHYNĚ - no, tak to už jsme hodně odbočili....:D




Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace