Přeskočit na hlavní obsah

Máma, táta a já

O svých rodičích jsem vlastně ještě nepsala, nebo jen tak okrajově. A tak nastal čas říct vám, jak a proč jsem se vylíhla, kdo mě skrýval v poklopci a kterou dělohu jsem obývala :-)

Bylo nebylo, mladý fešný jura Radek se rozhodl, že se stane mužem. Inu a tak koupil orchiji, kterou donesl rozverné Květce, která měla věno jaké svět neviděl - největší hnojník na vsi. Svatba byla bujará, jelikož si můj otcko ráno nepamatoval, kdo je máma a proč se oženil. Mamka to vzala s humorem a zanechala si ho dodnes.

A tak žila strojírenská úřednice bok po boku šlachovitého lampsáka. Jednou, když byl 13. plat, zakoupili dovolenou v Bulharsku. A zde, u Černého moře se veselili, až z toho vznikla malá Radunka, tedy já.

Narodila jsem se 1.7. někdy k večeru, císařským řezem (asi to máme v rodině). A ihned ten večer se mé zrození velmi slavnostně zapíjelo - podrobnosti jsou mi raději zatajovány. Matinka se toho dne nechala slyšet, že tátu nesnáší a ať jde do hajzlu. Pak si to naštěstí rozmyslela :-)

No a pak už jsem rostla jako z vody (asi díky tomu zapití, že). Vztah s rodiči mám skvělý. Přála bych ho každému. Mamka je moje kamarádka, které můžu říct všechno na rovinu. Když mě vytočí, hned jí to vpálím a nedělám si hlavu s tím, jestli se urazí nebo ne. Ona se možná urazí, ale nakonec je to všechno zase dobré, protože nás pojí silné pouto, matky s dcerou. V pubertě jsem jí bez okolků popisovala, jaké bylo moje "tenkrát poprvé", podruhé, potřetí...:D

S  tátou mám taky super vztah, ale bez těchto detailů :D On by mě nevydržel poslouchat a spolusouložitele by zastřelil a mě by dal zaracha do padesáti. Nebudu lhát, že jsme spolu nikdy "nebojovali". V nácti mě dost štval. Je to totiž vzteklý cholerik a já jsem byla plačka obecná, takže naše soužití bylo nesnesitelné. Ale za to teď, od narození Adámka, máme ten nejlepší vztah. Narodila se mi totiž zmenšenina mého táty. Jaká životní ironie :-)

Rodiče mi vždycky dopřáli naprosto všechno co jsem potřebovala, i nepotřebovala. Na Vánoce za mě (i ségru) utratili hotový majlant. Díky nim jsme jezdili na úžasné dovolené, čehož jsem si asi dostatečně nevážila. Vidím to až teď, když vím, kolik co stojí a jaké muselo stát úsilí ušetřit 40.000 po tři holky na dovolenou v Turecku.

Přeju Adámkovi taky takové rodiče :-) Jsem jen trochu víc striktní, než moje mamka, ale to nepovažuji za chybu :-)




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...