Přeskočit na hlavní obsah

Nejen na Valentýna

Se svým nyní již manželem jsem téměř 11 let. Na to, že je mi 27 pryč, super skóre, že? A víte co? Neměnila bych! Pro mě neexistuje lepší člověk, který by mohl být mou druhou polovinou. A to nepíšu, abych se chvástala, Ondřej totiž můj blog nečte. Tudíž tady pšenka nepokvete :-))

To, že je pro mě (až na svou ne tak valnou výšku) nejkrásnější chlap na světe, nemusím snad ani zmiňovat. Černé vlnobití na hlavě, uhrančivé oči, krásné ruce, šibalský úsměv a navrch ty pověstné dolíčky. Tady se prostě geny vyřádily! :-)  Ale aby toho nebylo málo, jeho povaha je až na drobné nedostatky (zmíním později) opravdu neuvěřitelná! Nejen, že je pokorný a nic nepotřebuje (krom vychlazené "plzínky"), navíc je velmi štědrý a pozorný a to nejen 14.2.

Ale například letos na Valentýna, kterého většinou neslavíme, mi opravdu vyrazil dech. Nechal mi poslat přenádhernou kytici s 15tulipány až do "obýváku". Vzkaz, který pugét doprovázel si nechám pro sebe, byl dojemný, krásný a plný lásky. A to se děje často. Taková malá překvapení. Jen tak mi na benzínce koupí lízátko, které mám fakt ráda, i když nesnáší jak ho na konci koušu. Jen tak uspí malého a napustí mi vanu, kde připraví knihu, abych si mohla odpočinout. A toho bych mohla jmenovat desítky...

Jsem šťastná, že nám ve vztahu nechybí láska. A je pořád přirozená a nenucená. Když kolem sebe procházíme, šibalsky na sebe mrkneme, on mě plácne po zadku, já mu vlepím pusu. A ne výjimečně, pořád.

A tak ta jeho povaha, ač je sluncem zalitá, má ony drobné neduhy. Například všude odkládá ponožky. I ty smrduté. Nedělá to schválně a ani o tom neví. Takže to nekomentuji a odnáším je do koše na prádlo (někdy je Adámek rychlejší a okusí jejich aromatickou chuť). Taky neumí říkat ne (jenom mně). A to je někdy velmi nasrání hodná vlastnost.
Chodí doma jenom v pantoflích a ten jejich klapot mě přivádí k šílenství. Jedny jsem vyhodila, druhé si koupil.
Je nedochvilný a řeší věci na poslední chvíli. Zde se naše povahy značně rozchází, jelikož moje nátura je pravý opak. Ale jinak, je to ten nejlepší Ondra Sezima pod sluncem! :-)





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...